Roztrhanými mraky vykukuje slunce. Je příjemné teplo. Malé vlny, které vytváří prudký vítr, se rozbíjejí o příď lodi. Když člověk zavře oči, ocitne se na Jadranu. Ve skutečnosti jsme však na Želivské přehradě, která slouží jako zásobárna pitné vody.
Místo dívek v bikinách nám společnost ve člunu dělá policejní hlídka. Hned na dvou vodních plochách na Vysočině provádí policisté dohled. Jednak na Dalešické přehradě, která slouží jako oblíbená rekreační lokalita a po níž jezdí vedle řady lodiček a člunů i velká výletní loď. A pak na Želivské přehradě, oficiálně tedy vodní nádrži Švihov.
Ta slouží jako zásobárna pitné vody pro Prahu, část Středních Čech i Vysočiny. Policie tu hlídá, aby lidé nedělali to, čím se mohou bavit na přehradě Dalešické.
„Jsme tady v prvním ochranném pásmu, kam nesmí nikdo kromě kompetentních osob z Povodí Vltavy nebo od policie,“ vysvětluje na břehu nádrže u Budče nedaleko Ledče nad Sázavou Roman Krecl, vedoucí obvodního oddělení policie ve Světlé nad Sázavou, pod nějž starost o Želivku spadá.
Policie tu má svůj člun a několikrát do roka ho prožene po vodní ploše. Zkontroluje při tom, zda se nikdo nepohybuje po jejích březích, nekoupe se v nádrži nebo v ní nerybaří. Ačkoliv se to obce v okolí snaží změnit, stále je to všechno zakázané.
„Pokud se nic nedělo, bývali jsme tu zhruba desetkrát do roka, spíš namátkově. Teď bychom to chtěli změnit, budeme přehradě věnovat mnohem víc času,“ tvrdí Krecl.
A má k tomu pádný důvod. Světelské policejní oddělení dostalo speciálně pro práci na Želivce nový člun s patřičným vybavením. V pondělí ráno tak poprvé vyjely hned dva najednou. „Musíme nový přírůstek vyzkoušet, otestovat. Je to jeho první jízda na vodě,“ prozradil Krecl.
„Starší má větší výkon, jede i šedesátikilometrovou rychlostí. Nový motorový je spíš pracovní, ale je o dost úspornější,“ hodnotil po první dvouhodinové obhlídce přehrady vedoucí obvodního oddělení ve Světlé.
Načapali hned šest turistů
Z policejního přístaviště v Budči vyrážely dvě hlídky. Jedna ve starším člunu mířila na jih proti proudu Želivky. Nový jel ke hrázi a k torzům nikdy nedostavěných dálničních mostů, jež zatopené ční poblíž Hulic jen kousek nad hladinou.
A právě tady si nováček ve sboru připsal první body. V místech, kam by noha člověka neměla vůbec vkročit, hlídka načapala hned šestici turistů. Šli se i přes zákaz podívat na zatopené mosty. „Zatím jsme to řešili domluvou,“ konstatoval Krecl.
Druhý člun práci takřka nemá. Za celou cestu proti proudu až daleko za Vojslavice potkáváme pouze dva lidi. Jsou to dělníci, kteří u vodní nádrže těží dřevo a mají k tomu potřebná povolení. A tak se spíš kocháme nádhernou přírodou, z nezvyklého úhlu pozorujeme dvoupatrový dálniční vojslavický most nebo kostel v zatopené obci Zahrádka, který stojí na samém břehu nádrže.
„Támhle v té zátoce často rybáři pytlačí. Tady už jsme chytli lidi, co se koupali a dojeli autem až k přehradě,“ popisují a ukazují z člunu policisté. „A jednou si támhle holky zřídily nudapláž. Občas je ta služba docela příjemná,“ smějí se mladí chlapi.
Osm sumců za dvě hodiny
Nahlížíme do ramen přehrady, proplouváme po jejím hlavním toku a občas musíme zpomalit kvůli zaplavené cestě, která vystupuje jen centimetry pod trup lodi. „Pro rybáře by tu byl ráj. Jednou si tady vyjednal natáčení Jakub Vágner. Během dvou hodin jen kousek od břehu ulovil dvanáct sumců. Neskutečné,“ vypráví policisté.
Když vysvitne slunce a utiší se vítr, je to na člunu idylka. „Je to něco jiného než klasická policejní činnost. Ale nechci říkat, že je to za odměnu,“ pousměje se šéf obvodního oddělení.
Jak dodal, na ledečské stanici mají výcvik na motorový v člun všichni policisté, ve Světlé je to polovina příslušníků. Ale podle něj to není tak, že by mladí kluci chtěli kvůli dohledu nad Želivkou cíleně nastoupit do Světlé nebo do Ledče.
Občas si totiž i u Želivky užijí té pravé policejní práce. Obvykle totiž kdo to už zná, neváhá a jakmile spatří policejní člun, všeho nechá a vezme nohy na ramena. Nezbývá než ho najít, vypátrat, případně jeho věci zajistit.
„Jednou jsme se z hlídky vraceli s osmi rybářskými pruty. Jeden člověk dokonce nechal na břehu motorku a utekl. Dalšího rybáře jsme vypátrali schovaného v křoví nedaleko vody, stačilo jít po vlasci,“ nastínil několik historek Roman Krecl.
