Václav Žádný zná perfektně podobu Jihlavy, jak vypadala před sto a více lety. Mohl by hned od zítřka dělat průvodce a ukazovat, kde stály již zmizelé ulice, rybníky a třeba i hospody.
Starou Jihlavu má totiž jako jeden z mála stále před očima. Vlastní jednu z největších sbírek pohlednic v celém okrese. Na nich má vyobrazený vývoj města od devatenáctého století až do současnosti.
Jihlavské proměny mohl detailně sledovat desítky let i jako řidič městské hromadné dopravy. Za volantem najezdil přes dva miliony kilometrů.
„Stará Jihlava byla krásná,“ zasní se. Před sebou má zrovna snímek malého jezírka s fontánou před dnešním kinem Dukla. Vodní plocha už je dávno vypuštěná a zasypaná. Na další pohlednici je rybník plný bruslících dětí v místě dnešního dopravního hřiště blízko City Parku.
Velmi vesele působí takzvané Nabumbané pozdravy z Jihlavy. Opilci na náměstí se na nich v karikatuře divně kroutí, stejně jako věže kostela či radnice. Vlní se i morový sloup. A všemu se z noční oblohy směje měsíc.
Jako kluk sbíral nálepky ze sirek. Unikáty si nechal dodnes
Kdysi jako kluk ale dával Žádný přednost sbírání nálepek z krabiček od sirek. „To bylo v padesátých letech, běhali jsme s kamarády po trafikách,“ popisuje muž, narozený v roce 1940.
Sbírku sice později prodal, ale nejvzácnější rarity si nechal na památku. Když nedávno jeho kolega sběratel nabízel podobné nálepky, chtěl za ně až 600 korun za kus. Prý je to reálná cena.
„Sirkárny byly kdysi i v Jihlavě, Třešti nebo ve Žďáře nad Sázavou,“ připomíná sběratel. Jihlavská sirkárna stála v devatenáctém století blízko dnešního Dětského domova se školou v Dělnické ulici.
Václav Žádný je všestranným sběratelem. Na cestě od sirek k pohlednicích si oblíbil i odznaky, pivní etikety či plechovky. „S pohlednicemi jsem začal celkem pozdě,“ říká. Na jeho sbírce to ale vůbec není vidět. Kromě Jihlavy má krásně obrazově zachycenou i minulost Telče, Třeště, Polné, Brtnice či Luk nad Jihlavou.
Snímky z města jsou rozmístěné na křídlech motýla
Jedny z jeho nejvzácnějších kousků jsou takzvané motýlové, kdy jsou snímky z města rozmístěné v namalovaných motýlích křídlech na pohlednici. Václav Žádný má i staré svatební pohlednicové snímky z Jihlavy, kdy na sobě měli novomanželé dnes již zapomenuté německé kroje.
Mezi pohlednicové unikáty patří i slavobrána v dnešní Havlíčkově ulici. Byla postavena na počest příjezdu císaře Františka Josefa I. Další snímek je ze slavnostního přivítání císaře na nádraží.
„Dříve se dělaly pohlednice s takzvaně dlouhými adresami,“ ukazuje sběratel. To znamená, že adresát se uváděl na celou čistou stranu pohlednice. A vzkazy psali odesílatelé do malého prostoru vedle obrázků.
Sběratel je pyšný i na pohlednice jihlavského náměstí, kde ještě místo dnešního velkého sídla České spořitelny stávala nižší stavba kavárny Central.
Nechybí ani pohledy s adresou původního pekařství
A diví se, jak dnes někteří majitelé nadsazují ceny pohlednic. „Třeba snímek později vypálené jihlavské synagogy je teď v nabídce za 4 400 korun. Přitom je ta pohlednice flekatá a bez známky. To je přehnaná cena,“ uvedl.
V době německé Jihlavy také bylo běžné, že se ty samé pohlednice dělaly ve dvou jazykových mutacích. Václav Žádný některé tyto unikátní páry také vlastní.
Sběratel žije v panelovém domě a na pohlednicích pochopitelně má místo svého bydliště předtím, než se tam za socialismu vytvořily byty z betonu. „Tady býval pekař,“ ukazuje na starobylou stavbu, místo níž dnes stojí panelák.
Václav Žádný je i chodící encyklopedie jihlavské městské hromadné dopravy. Jako kluk ještě zažil poslední roky tramvají ve městě. O zhruba dvacet let později, když už byly jihlavské tramvaje historií, začal jezdit ve městě s autobusy i s trolejbusy. Za desítky let, kdy znal od volantu každou jihlavskou kostku na ulici, měl jen dva drobné karamboly.
