Z dálky je slyšet štěkot. Psí spřežení nejde přehlédnout, obzvláště pokud se musher Vít Kolátor chystá ke startu. Psi jsou pořádně nažhavení a dávají o sobě vědět na celé Žďárské vrchy. Na nic by nečekali, kdyby nestál pevně na brzdě. Tak moc chtějí běžet. Alaskani to mají to v krvi.
Je jedno, zda jde o závod, trénink nebo zážitkové jízdy s klienty.
„Jsou to vynikající vytrvalci, kterým ale nechybí ani výbušnost, byli pro sáňový sport vyšlechtěni jako kříženci původního psa z Aljašky s chrtem či ohařem,“ představuje svoji smečku šestatřicetiletý musher, zatímco ke středovému lanu zapojuje jeden pár psů za druhým.
Zarostlý chlapík ze Žďáru nad Sázavou patří mezi nejlepší amatérské mushery v zemi. Před třemi týdny vyhrál potřetí v životě náročný Šediváčkův long v Orlických horách a získal už svůj pátý titul mistra republiky. Sledovat jeho smečku v akci je zážitek, i když psi nejedou naplno.
Dvanáctispřeží i se sáněmi měří dvacet metrů. Ovládat šest párů psů není na první pohled žádná sranda. „Občas se stane, že neposlechnou, člověk musí počítat s tím, že to nemusí dopadnout. Když to jde moc hladce, pak obvykle na nějakém rozcestí jedou opačně,“ říká Kolátor s patřičným nadhledem.
Každý musher má pro psy své vlastní pokyny, na které už jsou zvyklí. „Dží,“ volá Kolátor ze sání, když chce zatočit doprava. V prudších zatáčkách je potřeba vyvažovat, aby pasažéři neskončili ve sněhu. „Stačí se naklánět stejně jako na kole, ne naopak,“ poučuje.
Ze Štěpána roste velký lídr
Ve stoupání Kolátor zřetelně zpomaluje, místy psům pomůže tím, že se jednou nohou odráží. „Štěpán to chce zase celé táhnout sám,“ ukazuje na snaživce v čele. „Je mladej, ale šikovnej. Je mu teprve dva a půl roku, běhá vpředu v podstatě od první sezony. Na jaře bude mít štěňata s Milkou, je velký předpoklad, že z nich taky budou kvalitní lídři,“ těší se na další posily.
Jak se ovládá psí spřeženíjedeme – pobídnutí nedočkavých psů ke startu dží – psi zatočí doprava ho – zatočí doleva stůj – na tenhle pokyn psi obvykle moc neslyší, a tak si musher musí pomoci brzdou (gumovou dečkou či rajčákem), případně kotvou točíme – pokyn pro lídry k otočení spřežení |
Právě přes první pár musher spřežení řídí, poslední pár naopak drží svými zadky saně v ideální stopě. Jsou sehraní jako písty v motoru. Jen občas některý z hafanů začne lenošit nebo vyžaduje přestávku na vyprázdnění.
Od léta se Vít Kolátor těšil a dlouho trénoval na jeden z nejtěžších závod světa, Velkou odyseu v Savojských Alpách. Jenže těsně před Vánocemi měl nehodu.
„Při tréninku s károu ještě na suchu jsme nabourali do stromu. Středové lano se přetrhlo a osm psů pak běželo samo. Když jedeme normálně, koriguji rychlost, takhle psi běželi rychle a namohli se. Pak jsme dva týdny museli stát a o jednoho pejska jsme přišli,“ vzpomíná nerad.
Na Odyseu, kde se mohl poměřit s profesionály, tak musel minimálně pro tento rok zapomenout. Se zdravými psy se po vynucené pauze vydal alespoň na Šediváčkův long. Tam vyhráli. Na závěr sezony si užijí ještě Ledovou jízdu v Krkonoších.
