Kdy jste začal v Jihlavě prodávat hudební nosiče a jaké to byly?
Předně musím říct, že jsme rodinná firma. Jsem její zaměstnanec. Začali jsme v roce 1993 s obrovským elánem a chutí dělat to, co nás baví. Krásné časy. V dnešní době je to spíše koníček. Jiná specializovaná prodejna jako ta naše už v Jihlavě není. Doba se hodně změnila a je čím dál těžší se udržet. Ve spoustě měst už podobné specializované prodejny nejsou. Třeba už zmizely ze Žďáru nad Sázavou i z Havlíčkova Brodu. Lidi z těchto měst k nám často chodí. A i ti z venkova.
Hynek Gerbrich
|
Co se před těmi více než dvaceti lety nejvíc prodávalo a na jakých nosičích?
V té době byl obrovský hlad po muzice. Lidi si sháněli věci, ke kterým dříve neměli přístup. Třeba slavné kapely Beatles nebo Black Sabbath. V začátcích jsme měli jen magnetofonové kazety a videokazety. Pak ale nastal raketový přesun na cédéčka, který se odehrál tak během jednoho roku. Podobné to bylo s koncem videokazet a nástupem DVD. Dneska nemá videokazeta hodnotu ani padesát haléřů. Zásadně se to změnilo.
Na čem byl ve vašich začátcích prodej hodně závislý?
Na televizi. Třeba tam běžela reklama, že zpěvačka Enya má nové album. A prodalo se ho neskutečně mnoho. Nebo vystřelila v televizní hitparádě Eso skupina Shalom. Opět neskutečný zájem. Ta doba je navždy pryč. Ani reklamy na nová alba už v televizi nevidíte. Třeba zahraniční pop, co se dnes hraje v rádiu, se neprodává vůbec.
Kolik bývalo v Jihlavě v nejsilnější době prodejen s muzikou? Já si pamatuji Song v Palackého ulici, teď tam prodávají alkohol.
Bylo jich tady devět.
To je hodně. Dnes už to zboží mizí i jako doplněk ze supermarketů. Kdo je dneska typově váš věrný zákazník, který se vrací?
Generace padesátníků. Dvacetileté to absolutně nezajímá. Oni ten nosič ani nechtějí z principu vlastnit. Odmítají mít doma poličku s cédéčky. Dám příklad. Třeba vyjde nový Bon Jovi. Firma chce udělat dobrý prodej, tak nasadí cenu místo čtyř set korun za kus jen dvě stovky. V Jihlavě to chce sedm zákazníků. A těm je jedno, jestli to stojí dvě stě korun, nebo čtyři sta. Nikdo další si Bon Joviho nekoupí.
A nepřijdou dvacetiletí aspoň před Vánocemi, aby to koupili rodičům?
Výjimečně. Oni se zkrátka chovají jinak. Když dnes mají chuť na konkrétní film, tak si ho stáhnou, podívají se na něj a smažou ho. A vědí, že až na něj zase budou mít chuť, tak si ho zase stáhnou.
Co si o stahování myslí prodejce cédéček a DVD?
Je taková doba. Pro některé lidi je to životní styl. A nekoupí si cédéčko, i kdyby stálo jen padesátikorunu.
Fanoušci jakých hudebních stylů cédéčka i dnes shánějí?
Rockeři jsou úplně zlatí. Prodává se samozřejmě Kabát a vše, co je na něj napojené. Nebo když vyjde nové album Tří sester, to jde. Taky o český pop je zájem. Tomáš Klus, Chinaski, Kryštof. Nejvěrnější zákazníci jsou metalisti. Ti nepálí, cédéčka si kupují. Chtějí je vlastnit a mít doma, držet v rukách booklet. Vycházejí pro ně i speciální edice s knihami. Je zájem i o zábavové skupiny, co znají lidi z mládí. Třeba Argema. Romantické duše se těší na svého Jakuba Smolíka, který vydá každý rok cédéčko. Děti rodičům kupují před Vánocemi každoročně Karla Gotta. A čtyřprocentní menšina vždy čeká na novinky od Heleny Vondráčkové.
Opravdu? A ti věrní metalisté, roste i jejich nová generace?
Asi ne. Těm, co chodí, je od třiceti výš. Jednou se ale hodně čekalo na reedice alb skupiny Citron z osmdesátých let. Zákazníci se na to předem dlouho chodili ptát. Vydavatel si s tím hodně vyhrál, ale nakonec prodej zůstal daleko za očekáváním. Prodaly se jen stovky kusů. Někdy je to nevyzpytatelné.
O co byl někdy zájem, až vás to překvapilo?
Třeba hodně vystřelil nahoru prodej zpěvačky Zaz. Nečekal jsem ani úspěch písniček z filmu Tři bratři. Najednou byl velký zájem hlavně u maminek. Tato pohádka je mimochodem nejočekávanější titul před letošními Vánocemi na DVD. Na to se už všichni ptají.
Jak se dnes obecně prodávají filmy?
S tím hodně zahýbala ta levnější varianta filmů v papírových obalech. Firmy pak zjistily, že není cesty zpět. Lidi si zvykli na cenu padesát korun. Za ceny v řádech stokorun jako dříve už se nikdy filmy prodávat nebudou. Prodejům filmů vévodí ty dětské.
Co gramodesky?
Končily hned po revoluci. Dnes je jejich nová vlna. Skupiny opět vydávají elpíčka. Prodáváme je pouze na objednávku. Protože když vezme obal do ruky více lidí, ohne se roh a už není deska prodejná.
Jakou muziku posloucháte vy?
Vyrůstal jsem na popu, který se tady hrál v rádiu. Prostě česká komerce. Někdy se k tomu rád vrátím. Jsem ale za ta léta tak uposlouchaný, že si v práci pouštím jen rádio. Ani doma si nezapnu nic. Časem mě to uválcovalo. Dříve jsme byli s kolegou schopni poslouchat jedno cédéčko týden. Pak už jsme ho ani nevnímali. Z filmů mám rád starou českou klasiku. Ale samozřejmě si udržuji přehled o tom, co vychází.
Kdy jste tady prodal poslední videokazety?
Videokazety před pěti lety, cena byla v korunových položkách. Magnetofonové ještě prodávám přes léto ze své zásoby, přestože už se deset let nevyrábějí. Cena je devět korun za kus. Je spousta lidí, co má ještě přehrávače ve starých autech. Nebo babičky kupují dětem na kazetách pohádky. Doma ještě mají kazeťáky.
Co se hodně prodává letos před Vánocemi?
Vůbec nejprodávanější cédéčko je teď nový Pink Floyd. Bezkonkurenčně. Úspěšná jsou nová alba Václava Neckáře, výběr Lucie Bílé. Prodává se kapela One Direction. A třeba Michal David, ať si říká kdo chce co chce, se pořád dobře prodává. O Chinaski je zájem, protože jejich píseň provází seriál Vinaři. Starší generaci zajímají interpreti z televize Šlágr. Tato cílová skupina posluchačů má konečně co kupovat. Dříve se na ně zapomínalo.
Vy asi musíte sledovat, jaké šlágry zrovna sklízejí úspěch na Šlágru.
Jistě. Když někdy slyším poprvé názvy skupin, jsem až překvapen. Třeba Duo Yamaha nebo Veselá Trojka. Ti tam jsou nejoblíbenější. A pozor! Prodávají víc cédéček než nejpopulárnější čeští interpreti.
Co televizní pěvecké soutěže, pomáhají k prodeji?
Vůbec ne. Výjimkou je Aneta Langerová. O tu jedinou je dodnes zájem. Alba některých bývalých soutěžících se dnes neprodají ani za korunu. Kdysi jsem jim věřil, a to jsem se tedy zmýlil. Vlastně mě teď nedávno překvapil Ondřej Ruml, nazpíval písničky Voskovce a Wericha. O to je zájem. Ale otázkou je, jak by se prodávaly jeho vlastní písně. Tam bych to neviděl dobře. Dnes už bych nevzal něčeho sto kusů jako kdysi. V současnosti se to dá řešit operativně. Když zákazník něco chce, za velmi krátkou dobu mu to zajistím. Snažíme se rychle vyhovět každému. Kdo k nám chodí, jistě vám to potvrdí.
Jak se u zákazníků projeví, když zemře Petr Muk nebo Iveta Bartošová?
Neskutečně se to projeví. Tak na měsíc. Třeba teď je obrovský zájem o alba Petra Hapky. Lidé si uvědomí, že ten umělec dlouho byl a najednou není. Chtějí mít doma na něj památku. A třeba po zranění Michala Hrůzy měli lidé pocit, že mu koupí alba pomůžou v těžké situaci.
Chodí k vám nakupovat i sami muzikanti, které tady prodáváte?
Za ty roky se tady vystřídala spousta známých lidí. Třeba Karel Plíhal nebo Žalman. Přijdou se podívat, něco si koupí. Jednou si tady členové kapely Lunetic kupovali alba Lucie.
Jak to vidíte s obchodem do budoucna?
Bude to otázka pěti až deseti let a přijde konec. Zájem je o filmy v papírových obalech, máme jejich velkou nabídku. A neschází nám chuť snažit se dál.
