Člověk je v Himálaji strašně titěrný, říká k tragédii český horolezec

Marek Holeček se horolezectví věnuje už čtrnáct let. Himálaj zná dobře, během svých výprav se tam už několikrát vrátil. Fakt, že si nyní laviny a sněhové vánice vyžádala tak vysoký počet obětí, je podle něj logické. Ve velehorách je totiž každým rokem mnohem více turistů.

V Nepálu se stále pohřešují desítky vysokohorských turistů, které zasáhla sněhová bouře a laviny. Mimo jiné i tři desítky Čechů. Ministerstvo zahraničí se s nimi snaží spojit, ale situaci komplikuje počasí i chybějící telefonní signál.

Marek Holeček

Nadšený horolezec Marek Holeček se věnuje svému koníčku už čtrnáct let. Za tu dobu byl několikrát v horách ve Francii, Chile nebo Pákistánu. Celkem pětkrát navštívil Himálaj. Minulý rok tam pokořil horu Talung (7 343 metrů). V ohrožení života byl podle svých slov mnohokrát. Minulý rok se musel vyrovnat se smrtí kamaráda v horách v Pákistánu. Naposledy byl letos v lednu v Antarktidě. S dalšími dvěma horolezci jako první pokořil vrchol na ostrově Ansvers (jeho popis celé výpravy čtěte zde).  

Záchranáři do bezpečí zatím dostali víc než 150 lidí, počty pohřešovaných horolezců se různí. Agentura AP napsala, že se v okolí oblíbené trekingové trasy ve středním Nepálu nadále pohřešuje 70 lidí. Podle horolezce Marka Holečka se tito lidé musí spolehnout hlavně na sebe: „Tohle nejsou Alpy, kde jsou místa relativně dostupná,“ říká.

V současnosti je potvrzených 29 obětí a okolo sedmdesáti dalších lidí se pohřešuje. Je běžně, že se v Himaláji pohybuje tolik lidí v rizikové oblasti?
Tam je často ještě daleko víc lidí. Nedávno jsem psal, že jak roste zájem a dostává se tam větší počet lidí, větší tragédie nás teprve čeká. Bohužel jsem nevěděl, že moje slova jsou prorocká a že se tak brzo naplní. To, že se něco takového stalo, bylo logicky dané počtem lidí, kteří se tam pohybují.

Může to být dané i menšími zkušenostmi?
To bych úplně neřekl. Samozřejmě někteří lidi jsou méně rezistentní změnám, protože to nemají tak zažité. Jedou tam s komerčními zájezdy s nějakou cestovkou a riskují životy. Jestli potřebují nějaké uznání nebo proč to dělají, to nevím. Ale i ti, kteří to zažité mají, těm se může stát tragédie, stejně jako na silnici. Tomu se nevyhnete.

Jak nečekané jsou tam změny počasí? Dá se to předvídat?
Ta změna počasí je rychlá. Ti, co se vrátí včas, jsou oslavováni, jak byli prozřetelní a chytří. A u těch, co tam zůstanou, se hledají důvody, proč tam zůstali.

Hodně lidí si nechává posílat satelitní předpovědi. Ale aby to byla předpověď a ne věštba, tak by to muselo být aktuální třeba po pěti hodinách. Když někam šlapete, tak si děláte výhled na několik dní. Jestli vám to vyjde nebo ne, to už je spíš otázka zkušenosti

Počasí nyní ovlivnil cyklón Hudhud, který přinesl nečekané sněhové bouře. Nakolik je to podle vás výjimečné?
Výjimka to nebude. Otázka je, v jaké síle a kde to tam udeří. Někdy to udeří v momentu, kdy tam velký počet lidí není. V tomhle případě to udeřilo na špatném místě a pravděpodobnost úniku jen bohužel malinká. Vůbec to nemusí být v podcenění situace.

Jak mohou nyní probíhat záchranné práce?
Možnost záchrany je hodně omezená. I když vrtulník přistane na Everestu, tak možnost, aby odtud tahal lidi je hrozně malá. Jestli navíc spadlo velké množství sněhu, tak reálně hrozí, že budou padat další laviny.

S tím rotorem se k horským stěnám přiblížit nemůžete. Tlaková vlna, která lavinu doprovází, by vrtulník u stěny jednoduše smetla. Většinou se všechno soustředí do základního tábora, záchrané práce závisí i na hustotě vzduchu. Kolem šesti tisíc jsou ještě schopni transportovat. Další problém ovšem je, že Nepál nemá žádnou kavalerii vrtulníků. Je to dost omezené.

Krizová linka

Tel.: [phone]

Ministerstvo zahraničních věcí zřídilo v souvislosti s lavinovou situací v Nepálu krizovou linku pro rodinné příslušníky Čechů, kteří se v současné době v oblasti nacházejí. Linka je v provozu 24 hodin denně.

Jaká je šance najít ty, kteří se v současné době pohřešují? 
Je to jako když v moři hledáte kousky ztroskotaného letadla. Jsou to obrovské oblasti, kde jen těžko lze někoho najít. Člověk je strašně titěrný, a i když má na sobě zářivé barvy, tak v záplavě sněhu a skal nemusí být vůbec vidět. 

Musí mít štěstí a dát o sobě vědět, nějak na sebe upoutat pozornost. Jakmile mají zdravotní problémy a nemůžou se hýbat, tak je šance na záchranu minimální. To nejsou Alpy, kde jsou místa, která jsou relativně dobře dostupná a záchranné týmy to mají odzkoušené.

Co byste radil těm, kteří jsou nyní mimo signál a zůstali nahoře?
Pokud mají nějaké jídlo a nejsou úplně dobití a unavení, tak vyčkat než se rozsvítí slunce a spadnou laviny. Jakmile spadnou, tak se cesta vyčistí a dá se dostat relativně bezpečně dolů. Většinou jsou závislí na svépomoci.

Šerpové se tomu budou snažit vyhnout. Jsou to lidé a ne žoldáci za peníze. To, aby se ty odtamtud dostali, je především na nich.

Čtete rádi iDNES.cz? Podpořte nás svým hlasem v anketě Křišťálová lupa.