„Byl to zvláštní pocit, vézt za zády ve svém autě po dálnici 40 kilogramů vážící uříznutou hlavu komunistického vraha. Hlavu tak obrovskou a s tak chladným výrazem, že z ní jde strach. Hlavu, které se klaněly zástupy obávaných komunistických papalášů, zatímco zástupy dalších frustrovaných a komunismem postižených lidí na ni již tehdy v duchu plivaly a proklínaly ji,“ popisuje Martin Herzán, který příběh Gottwaldovy sochy nabízí v nové knize Utajené dějiny Jihlavy 20. století.
Proč hlavu ve Zlíně, kde byla od poloviny devadesátých let, vlastně koupil?
Ještě před zodpovězením otázky se vraťme do chladného února normalizačního roku 1978, kdy se slavnostně odhalovala. Vše se odehrálo jako oslava třicátého výročí událostí v roce 1948, kdy se komunisté chopili moci ve státě. Na slavnost dorazily tisíce lidí, kteří za slunečného počasí přešlapovali na zbytcích zmrzlého sněhu.
Čtyři metry vysoká socha z bronzu na pětimetrovém podstavci byla odhalena přímo před tehdejším sídlem okresního soudu.
Klement Gottwald je konečně před soudem, bavili se lidé
„Nebylo to od KSČ moc prozíravé, protože lidé si pak tajně dělali legraci, že konečně postavili masového vraha před soud. V jiných městech sochy Gottwalda stávaly na uvážlivějších místech,“ podotkl autor nové knihy.
Po sametové revoluci vše rychle směřovalo k odstranění sochy. Stalo se tak 1. února 1990. Před soud přijel jeřáb a nákladní automobil. Dělníci sochu sundali a odvezli na dvůr radnice.
Nakonec v prosinci 1995 jihlavští radní rozhodli, že sochu město prodá slévárně ve Zlíně za symbolickou částku 100 korun. „Slévárna byla pověřena odlitím chybějících bronzových soch dětí do pomníku v Lidicích,“ zjistil Herzán.
Sochu odvezlo auto do Zlína, kde měla být rozřezána na kusy a roztavena. „Jenže ve slévárně zjistili problém. Socha byla z tak nekvalitního bronzu, že nešel pořádně naporcovat. Proto Gottwald putoval do jiné a lépe vybavené slévárny, kde sochu rozbili koulí přidělanou k jeřábu.“
Na podstavci zkomolili jméno autora sochy
Ze čtyřmetrové sochy tak byly odlity tři bronzové sochy dětí v životní velikosti. Jen hlava exprezidenta zůstala v tajnosti ve slévárně, neboť podle tradice slévačů se hlavy ze soch, ať už patří komukoliv, nemají ničit.
,,To jsem zjistil zcela náhodou a byl to pro mě, jako pro historika, šok. Nakonec se mi podařilo hlavu ze slévárny vyplatit a dovezl jsem ji nedávno zpět do Jihlavy. Cenu jsem neřešil. Rozhodně jsem proti tomu, aby se hlava někde umísťovala na veřejné prostranství. Je to prostě jen zachování určité historie města Jihlavy. Nyní probíhá jednání o předání jihlavskému muzeu,“ informoval autor.
A navíc dešifroval jeden pozoruhodný omyl. Když byla socha jihlavského Gottwalda v roce 1978 odlita, vyrazili slévači na její kulatý bronzový podstavec jméno autora, jímž byl akademický sochař Josef Malejovský.
Ten jihlavskou sochu tvořil právě v době, kdy byl zároveň i komunistickým poslancem. Jeho příjmení ale ve slévárně zkomolili na Mlejovský. Kolemjdoucí si toho ale nemohli všimnout. Písmena měřila jen tři centimetry a byla pět metrů nad zemí. I tuto část sochy si spisovatel přivezl ze Zlína, někdejšího Gottwaldova.
Soudruzi zapomněli na šroub, hlava mohla spadnout
Martin Herzán zjistil i podrobnosti týkající se instalace sochy. „Při vztyčování v únoru 1978 byla socha omotána lany pevně zaseknutými pod jeho rukama. Tak měla největší pevnost a stabilitu. Při jejím odstraňování nadšení revolucionáři vymysleli, že sochu Gottwalda v únoru 1990 sundají jeřábem tak, že mu lano omotají kolem krku a symbolicky jej tím při sundávání z podstavce oběsí. Tak se také skutečně stalo. V tu chvíli pod sochou přihlížely desítky nadšených lidí,“ uvedl autor knihy.
Socha Gottwalda však nebyla odlita z jednoho kusu, ale z několika menších dílů. Ty se poté sešroubovaly. A vnější spáry se zavařily tenkou vrstvou bronzu, aby nebylo poznat, že socha je z více dílů.
„Jenže ke své hrůze jsem zjistil, že hlava byla jedním z těchto samostatných dílů. A ke svému obrovskému tělu, vážícímu kolem dvanácti set kilogramů, byla přišroubovaná pouze třemi malými šrouby o průměru šest milimetrů, přičemž každý z nich měl sotva milimetrový závit. Původně byla připravena díra i na čtvrtý šroub, ale ten už tam soudruzi z neznámých důvodů při montáži sochy nedali. Tím pádem hrozilo nebezpečí přihlížejícím,“ podivil se spisovatel.
Při sundávání Gottwalda první lano prasklo. Vše se podařilo až na druhý pokus s novým lanem.
Nemůžeme dělat, že Gottwald v Jihlavě nikdy nestál
„Gottwalda jsem vykoupil a zachránil, protože je součástí jihlavské historie, a jsem smutný z toho, jak se tady napříč dějinami jen ničí pomníky. Vždyť je to umělecké dílo. A vypovídá o určité době, ať už byla jakákoliv. Nemůžeme dělat, že Gottwald v Jihlavě nikdy nestál. Proto taky jednám s muzeem,“ dodal autor.
Nová kniha Utajené dějiny Jihlavy 20. století vyjde během podzimu. Autor v ní píše o mnoha událostech a jihlavských faktech, které se odehrály za minulého století, ale z různých důvodů se o nich v určitých dobách nesmělo mluvit, nebo jsou dnes již neznámé či bylo přímo přikázáno je před veřejností utajit.
Martin Herzán již mimo jiné napsal v roce 2011 například knihu Jihlava ve spárech StB.
