Po pěti podnicích v Praze se tato nejprestižnější soutěž, která je světovým šampionátem, přesunula pod Ještěd do Liberce. Akce, na které startuje 300 hráčů z 52 zemí, vyvrcholí v sobotu odpoledne finálovým programem v Tipsport aréně.
„Kdo zná fotbal, měl by přijít, protože freestyle fotbal dává významu fotbalu úplně nový rozměr. Brazilci, Japonci nebo nejlepší Evropani tady předvádějí s klasickým fotbalovým míčem opravdu skvělé, neuvěřitelné výkony, jaké většina fanoušků ještě neviděla,“ tvrdí 24letý Lukáš Škoda, ředitel Super Ballu 2014 a viceprezident světové federace freestyle fotbalu, který má na starosti celou Evropu.
Kde vznikla tradice tak velkých turnajů v České republice?
Díky tomu, že jsem v roce 2008 oficiálně založil Českou Freestyle Fotbalovou Asociaci a dodnes ji vedu, jsem mohl začít pořádat oficiální turnaje s mezinárodní účastí. Začal jsem o rok později s mistrovstvím republiky, na které mi přijelo nějak podezřele moc cizinců. To mě zaujalo, udělal jsem v Praze mistrovství Evropy a už jich přijelo sto. Takhle se to začalo vyvíjet až na úroveň mistrovství světa.
Jak vznikla vaše akce Super Ball a jaký má ve světě zvuk?
V roce 2011 nastal v naší celosvětové federaci problém, že nějací frajeři v Dubaji pořádali lokální turnaj a nazvali ho mistrovstvím světa a stejně tak to třeba udělala firma Red Bull. Tak jsem se rozhodl s tím něco udělat a dát tomu našemu pravému mistrovství světa nějaké jméno, které by si každý zapamatoval. Aby vyslovení jména Super Ball znamenalo to, co znamená teď. Tedy nejlepší týden pro nejlepší hráče světa na nejvyšší úrovni na jednom místě. Takže Super Ball je to pravé mistrovství světa ve freestyle fotbalu. Mám tady tři stovky hráčů z 52 zemí, což je pro mě docela velký úspěch.
Čeští hráči nepatří do nejužší elity, čím to, že kompletní světová špička pravidelně vyráží ze všech koutů planety právě do Česka?
Česká scéna sice levelově nepatří mezi ty nejlepší, ale podle mě máme nejlepší freestyle fotbalovou komunitu. Jsme nejsepjatější, pravidelně se scházíme a podporujeme se. A ty první turnaje u nás se všem ze světa prostě líbily. Možná proto, že já mám jednu zásadu. Je to turnaj od hráčů pro hráče, takže není nic důležitějšího, než pohodlí všech hráčů. Takže když se sehnaly nějaké peníze, tak se nainvestovaly zase do těch hráčů. Super Ball nebyl nikdy moc výdělečný, ale to mi vůbec nevadí.
Z čeho máte největší radost?
Že každý rok přijíždí víc a víc hráčů, a to je to pravé ocenění a kouzlo. Někteří hráči byli na všech ročnících a už si vůbec nedokážou představit léto bez toho, že by byli tady v Česku. Je to celkem masakr se všemi komunikovat přes stránky a sociální sítě po celý rok, často řeším i problémy s vízy, protože zájem měli hráči z Peru nebo z Íránu. Fakt docela šílená práce, ale když pak vidím ty jejich oči, jak září, jak se jim všechno líbí, jak jsou všichni spolu šťastní a fandí si, jak je ve freestyle fotbalu zvykem, tak vím, že to stálo za to a jdu do toho pokaždé znovu.
Z Prahy jste poprvé přesunul Super Ball do Liberce. Proč?
Byl tam už problém, že když jsem sháněl podporu, tak mi říkali: mistrovství světa v něčem tady máme za týden a pak za měsíc, takže v Praze nebyl zájem ze strany sponzorů. Tak jsem si řekl, že to chce změnu, a ta musí být pořádná, abychom měli větší úroveň zázemí. A díky tomu, že jsem srdcem i hlavou Liberečák a že jsem tady potkal pro mistrovství světa ve freestyle fotbalu nadšené lidi v čele s Pavlem Jakubcem, který se stará o produkci, bylo to jasné. Finále v Tipsport areně, to je prostě paráda.
Jak jste se vlastně dostal k freestyle fotbalu?
Byl jsem nadšený fotbalista, od starších žáků jsem hrál za Sokol Ruprechtice. Fotbal jsem miloval, na tréninky jsem chodil o půl hodiny dřív třeba jen kopat na bránu. Postupně mi to ale začalo být málo a protože jsem takový hračička, tak jsem začal s míčem trošku víc blbnout, dělal jsem extra tréninky a různě jsem žongloval s míčem...
...a kdy přišel ten pravý zlom?
Jednou jsem objevil video tehdejší holandské hvězdy freestyle fotbalu. A když jsem to viděl, tak jsem si jen říkal: To je úžasný, nějaký Ronaldinho se může jít vycpat. No, a začal jsem to zkoušet taky, vyvíjet to a navíc díky internetu se začalo objevovat mnohem víc videí špičkových hráčů. A i když jsem byl i na hostování ve Slovanu Liberec, freestyle fotbal u mě jasně vyhrál. Jsem pořád aktivní hráč, ale svoji budoucnost vidím v organizování.
Jak byste charakterizoval svět freestyle fotbalu?
Základní je to slovo freestyle, takže nic není svázané. Člověk si může dělat co chce. Vezme si fotbalový míč, jde kamkoliv, na jakýkoliv povrch, nepotřebuje ani boty, potřebuje jen dva metry okolo sebe. Za tu krátkou dobu existence si naše komunita dokázala vyvinout svůj vlastní životní styl.
V čem to spočívá?
Máme svoje názvosloví, svoje výrazy, životní postoje, vlastní mentalitu. Kdyby se dal udělat stereotyp tohoto našeho freestylu, tak už se udělat dá. Tím se právě určuje to, že to je ten životní styl, že to není jenom sport. Pro pár hráčů už je freestyle fotbal obživou, ale pro mnoho dalších životní láskou, které dávají přednost před přítelkyněmi. Mám tady jednoho Itala, se kterým se partnerka rozešla, protože moc trénoval. A on je díky tréninku jedním z největších favoritů. Tomuhle já říkám oddanost.
