Policisté zastavili Jana Frančíka loni v polovině srpna na silnici u Kojčic na Pelhřimovsku. Muž byl opilý, nadýchal 2,18 promile alkoholu a policistům tvrdil, že do Fordu Focus usedl kvůli své přítelkyni.
Ženě, která seděla vedle něj, se prý při jízdě udělalo špatně, dostala astmatický záchvat a Frančík proto vzal řízení za ni. Za volantem přitom neměl co dělat, protože o řidičský průkaz kvůli jízdě pod vlivem alkoholu už dříve přišel.
Když policistům nadýchal do přístroje, najednou si uvědomil, že se dopustil trestného činu řízení bez řidičského průkazu a ještě pod vlivem alkoholu. Proto nastartoval a chtěl od policejní kontroly ujet.
Devětatřicetiletý policista Pavel Gottwald, který stál mezi otevřenými předními dveřmi automobilu, Frančíka vyzval, aby okamžitě vypnul motor. Muž místo toho zařadil zpátečku. Dveřmi policistu srazil tak, že strážce zákona spadl částečně do auta a částečně ležel na silnici. Pak se řidič na plný plyn rozjel dopředu proti svodidlům.
Policistovi, kterého vláčel po silnici, přitom vyhrožoval, aby se pustil, nebo "jej setřese a zbaví se jej".
Bokem auta, jehož se policista Gottwald držel, šofér po pár metrech prudce narazil do hliníkových svodidel a ujel. Policista utrpěl těžká zranění - měl tři zlomená žebra, roztržená játra a byl celý potlučený. Jen zázrakem přežil, dodnes má zdravotní a psychické problémy.
Je lehkomyslný a zbrklý, řekl o obžalovaném znalec
Když policisté později Frančíka dopadli v Humpolci, začal tvrdit, že mu policista Gottwald skočil do auta, aby jej zastavil, a jak se přetahovali o volant, narazil do svodidel. Zabít jej prý nechtěl. Tomu však táborský soudce Petr Černý neuvěřil.
"Přední dveře musely být vyvráceny přes svou mez otvírání, tedy muselo to být nárazem do těla policisty při couvání automobilu a policista se tak nedostal do automobilu dobrovolně. Kdyby se pak s ním přetahoval o volant, nedokázal by obžalovaný udělat minimálně tři pohyby volantem, tedy vyjet z místa, kde jej zastavili, srovnat kola, jet rovně a pak ke svodidlům. Automobil by naopak opsal kružnici," řekl soudce Černý.
Frančíkovi hrozil za pokus vraždy policisty trest od 15 do 20 let odnětí svobody, případně i doživotí. Jeho advokát Jan Nádravský se snažil přesvědčit soud, aby překvalifikoval čin jeho klienta na ublížení na zdraví. Za to by Frančíkovi hrozila sazba od tří do dvanácti let.
"Je pravda, že řídil pod vlivem alkoholu, pokusil se ujet, ale určitě se nedá říct, že by jednal v úmyslu někoho zranit či zabít, ale pouze o zbrklé jednání. Nešlo ani o promyšlený trestný čin, jeho jednání bylo impulsivní, snažil se vyhnout trestu za řízení pod vlivem," řekl Jan Nádravský.
O tom, že se jednalo o zbrklý čin, mluvil i soudní znalec z oboru psychologie Jaroslav Veselý, který obžalovaného vyšetřoval. "Je méně zodpovědný, lehkomyslný a má sklon ke zbrklému jednání. Jeho jednání nebylo promyšlené. Zároveň má sklony ke lhaní a tendenci vypovídat účelově," popsal muže Veselý.
Soudce: Věděl, že může policistu zabít
Státní žalobkyně Alena Píchová požadovala trest za vraždu u dolní hranice sazby. "Právní kvalifikace trestného činu je správná a spáchal trestný čin na úřední osobě v době jejího výkonu," řekla Píchová.
Soudce pak obsáhle a dopodrobna zdůvodnil, proč Frančíkovi udělil třináctiletý trest. Je podle něj naprosto jasné, že se jednalo o pokus vraždy, protože Frančík si musel být vědom, že když policistu přimáčkne na svodidla, může jej zabít či těžce zranit.
"Bylo mu jedno, jak se ho zbaví, i za cenu, že ho zabije. Kdyby se mu policista připletl do cesty, když ujížděl, jednalo by se o násilí proti úřední osobě, ale tady je jasný rozdíl," řekl soudce a přečetl judikáty Nejvyššího soudu k podobným případům.
Upozornil, že muž lhal o incidentu od samého začátku. Když ho policisté dopadli, jeho přítelkyně si nestěžovala na žádné zdravotní problémy, které by obžalovaného nutily usednout za volant. A jeho schopnosti rozpoznat, jak nebezpečný čin páchá, prý nebyly sníženy ani alkoholem.
"Jel za volantem několik kilometrů před vlastní silniční kontrolou a zároveň pak i vysokou rychlostí ujel odsud a byl schopen reagovat na podněty a řídit," dodal soudce Černý.
Mírnější trest o dva roky, než byla spodní hranice, dostal Frančík proto, že nedošlo k úmrtí policisty a dokonání tak trestného činu.
Soudce ho přitom posílá i do mírnější káznice - věznice s dozorem, aby mohl pracovat a lépe se vrátit do života po výkonu trestu.
Zároveň musí Frančík uhradit zhruba 50 tisíc korun pojišťovně a poškozenému policistovi, kterému pravděpodobně ještě v budoucnu bude platit za trvalé následky.
Rozsudek krajského soudu v Táboře je nepravomocný. Státní zástupkyně i obhájce si ponechali lhůtu pro rozmyšlení, zda se proti trestu odvolají k Vrchnímu soudu v Praze.
