V malebném městě tehdy natáčeli v rolích dalších spolužáků i František Filipovský a Ota Sklenčka, od jejichž úmrtí nyní uplynulo dvacet let.
Do Telče na konci sedmdesátých let se u té příležitosti vrátil ve vzpomínkách Ivo Mathé, vedoucí produkce filmu Nezralé maliny. Proč jim tehdy nadřízení nabízeli místo Telče Benešov či Beroun?
Popisuje také, jak bylo složité sehnat za socialismu pro film slušně vypadající auto, telefon nebo pouhou kliku ke dveřím.
Ivo Mathé (62)* Byl postupně vedoucím produkce v Československé televizi a později generálním ředitelem České televize. * Pracoval též jako vedoucí kanceláře prezidenta Václava Havla. Později byl rektorem Akademie múzických umění. |
Pokaždé, když v Telči vystoupám na svatojakubskou věž a uvidím nahoře zvony, tak si vzpomenu na Nezralé maliny. A ptám se sám sebe, jak se do takové výšky tenkrát při natáčení vyšplhali Ladislav Pešek s Milošem Nedbalem. Vždyť už tehdy byli oba v požehnaném věku.
Ta závěrečná scéna filmu ve věži byla zásadní. Kvůli ní jsme vybrali Telč. Oba pánové vyšli na věž svěže. Dialogová scéna ve věži byla hotová za jediný den. Horší bylo dostat do té výšky tehdy nemotornou televizní techniku.
Zvláště Miloš Nedbal působil v roli Šány, že už vůbec nebyl v kondici.
Ale to on byl v kondici! Tehdy na mě působil mimo natáčení jako příjemný chlapík při síle. Sice nebyl až tak čilý jako jeho kolega Ladislav Pešek, ale žádnou skleslost jsem u něj nepozoroval. To byl výsledek jeho hereckého umění, že v tomto filmu působil tak unaveně a otráveně. Byl na tom tehdy zdravotně lépe než další herci, kteří v tom hráli. Mám na mysli Otu Sklenčku a Josefa Patočku.
Zahráli to všichni brilantně. Měl tak kvalitní scénář snadnou cestu k televiznímu výsledku?
Natáčení tehdy nebylo jednoduché. Dělali jsme to klasickou technologií na videozáznam. Ta technologie tehdy ještě nebyla moc obratná. Navíc šlo o scénář Jiřího Hubače, který v televizi nebyl moc finančně podpořený.
Co to v praxi znamenalo, když neměly později oceněné Nezralé maliny dostatečné finanční zázemí při svém vzniku?
Dělala to hlavní redakce literárně dramatického vysílání, kde já ani nebyl v té době zaměstnaný. Já to pro ně dělal ze sousední zábavné redakce. Místo Telče nám nabízeli Beroun nebo Benešov. My jsme si s režisérem Františkem Filipem a kameramanem Vladimírem Opletalem vyvzdorovali Telč. A to s tím, že natáčení nebude dražší než v Benešově. To byl první problém, který jsme překonali. Potřebovali jsme malebné náměstí, malebné výhledy.
A proč se nefilmovalo na Barrandově jako klasický film?
To byl scénář na celovečerní film. Tenkrát by to ale asi na Barrandově nikdo nevzal. Mluvilo se tam přece i o emigraci, když se spolužáci počítali na abiturientském večírku. Emigrace - to bylo tehdy koncem sedmdesátých let zakázané slovo. Tohle ale byli předváleční abiturienti s jinou morálkou, s jinými zvyky a s jinými kariérami. Tehdy to nebyla u vedení televizní redakce oblíbená hra. Až později s diváckým zájmem se to zlepšilo.
Měla pro vás tenkrát Telč z produkčního hlediska i nějaké nevýhody?
Z hlediska provozu a produkce to vůbec nebylo ideální. Koncem sedmdesátých let nebyla moc přiměřená nabídka ubytovacích kapacit. Bylo problematické ubytování pro členy štábu. Zvláště v tomto případě, kdy už herci byli v seniorském věku. Nakonec ale bylo dobře, že jsme Telč zvolili. Každý divák si ty scény odtud zapamatoval.
Dnes je Telč krásně opravená. V Nezralých malinách je vidět její podoba za tuhé normalizace. Oprýskaná, šedivá. Jak na vás tehdy působila?
To byl tehdy obecný problém. Města byla ve strašném stavu včetně takových klenotů, jako je Telč. Všechno bylo špatné. Když jsme potřebovali točit něco z poválečného prostředí, tak jsme našli reálie patnáct kilometrů od Prahy. U ruzyňského letiště byly tři vesnice, kde jste mohl točit v sedmdesátých letech druhou světovou válku. Dneska už by to byl problém. Když chcete nyní točit něco z padesátých let nebo z války, tak je s tím velká potíž. Dnes už takové prostředí téměř neexistuje a musí se vytvářet. My jsme tehdy v socialismu měli opačný problém.
Jaký?
Točili jsme třeba v osmdesátých letech seriál Bambinot, který se měl odehrávat v imaginární, leč dobře vypadající zemi. To byl tehdy strašně komplikovaný úkol. Počínaje látkami na kostýmy, přes oblečení až po drobné dekorační prvky jako byly telefony a kliky. To jsme museli obstarávat od koproducentů z Německa. A najít v té době jakékoliv dobře vypadající reálné prostředí nás stálo spoustu úsilí. Třeba solidně vypadající stáj pro drahého koně byla v Kladrubech jedna jediná. Když jsme potřebovali auto, které toho koně převeze, tak mělo vypadat světově nebo aspoň evropsky. Takové auto bylo tehdy v celém Československu jen jedno. Bylo třeba skoro vyloučené najít exteriéry, které měly předstírat cizí město.
Vy jste ještě stihl poznat při práci herce, kteří natáčeli za první republiky. Měli jiný přístup k práci než jejich mladší kolegové?
Zase takové rozdíly to nebyly. Záleželo na osobě režiséra. Třeba František Filip si při natáčení Nezralých malin začal tykat s tak nedostupným člověkem, jako byl Miloš Nedbal. To u těchto herců starší generace nebylo vůbec běžné, navazovat familiárnější vztahy. Sami mezi sebou je měli, ale s těmi ostatními nikoliv. To byli opravdu herečtí grófové. U mladší generace Vladimíra Menšíka a Jiřího Sováka už to bylo běžnější.
Připomeňte, koho z těch prvorepublikových herců jste stihl při práci potkat.
Měl jsem opravdu štěstí, že jsem začal dělat produkci relativně brzy. Potkal jsem většinu členů té staré herecké gardy. Třeba jsem začal dělat Nemocnici na kraji města v hlavní roli s Karlem Högerem. Měl jsem možnost díky Nezralým malinám poznat i Jiřinu Šejbalovou. Při jiné příležitosti jsem potkal Bohuše Záhorského. Jsem rád, že jsem je mohl poznat. A to jen díky tomu, že je obsazovali režiséři, se kterými jsem spolupracoval.
Bylo na nich poznat, že zažili i jiné prostředí než tehdejší socialismus?
Oni vcelku automaticky, ale docela se šarmem vyžadovali trošku jiné zacházení. Člověk jim ho rád poskytl, když to bylo možné. Pamatovali jiné časy. Byli to vskutku herečtí šlechtici, kteří stáli na divadelních prknech už před válkou.
Film Nezralé maliny asi byl diváky skvěle přijat hned při prvním uvedení...
Ano. Jeho smůla byla, že tam bylo hodně studiových dekorací, na kterých bylo poznat, že jsou to jen pouhé dekorace. Na interiérech bylo zřejmé, že jsou hodně papírové. Možná to až tak nemuselo být. V té době se tak ale zkrátka dělalo. Točily se exteriéry v dotáčkách a pak interiéry. Ty byly postavené tak, jak dovolovaly tehdejší normy a pracovní morálka. Někdy hodně nepořádně. Nezralé maliny tímto utrpěly. I když si myslím, že to snad nikdo moc nepoznal. Mnoho lidí si třeba dodnes myslí, že prvních třináct dílů Nemocnice na kraji města bylo natočených v opravdovém špitále. Přitom to byla postavená dekorace na Kavčích horách. Ale možná tyto podružné okolnosti přeceňuji a divák je stejně moc nevnímá.
