Jana Šrámka přivezli do kláštera v Nové Říši prvního dubna 1948 půl hodiny před polednem. Rozhodně to nebyl aprílový žert.
Šrámek byl jedním z ministrů, který před podáním společné demise v roce 1948 varoval před možnými důsledky tohoto kroku.
Dlouholetý šéf lidovců a kněz chtěl po únorových událostech v roce 1948 emigrovat. Francouzského letadla se však na letišti u Rakovníka nedočkal. Pak ho zatkli příslušníci Státní bezpečnosti.
V Nové Říši čekal na Šrámka mimo jiné šéf jihlavské StB Vratislav Jelínek. Politika hlídali příslušníci Bezpečnosti v civilním oděvu. Spolu se Šrámkem byl nucen pobývat v Nové Říši jeho stranický kolega, někdejší ministr pošt a také kněz František Hála.
Příjezd významných politiků se hned na Jihlavsku roznesl. Začaly jim chodit dopisy. "V neděli čtvrtého dubna bylo v okolí kláštera zadrženo několik lidí. Lezli po stromech a dívali se do oken internovaných," popsal autor knihy Martin Herzán.
Gottwald a platy ministrů
Faráři z okolních vesnic začali oběma internovaným solidárně posílat vajíčka, máslo a drůbež. Oba lidovci byli ubytováni mezi místnostmi opata a klauzurou. Museli žít přísně odděleni od zbytku kláštera. Okna v jejich místnostech měla být opatřena mřížemi.
"Klement Gottwald rozhodl, aby jim byl vyplacen zadržený ministerský plat za březen a duben, ale více už ani korunu," přiblížil Herzán.
Bezpečnost v Nové Říši posílila své stavy. I stanice v okolí ve zvýšené míře sledovaly pohyb cizinců, neznámých letadel a provoz na silnicích. Bezpečnost se obávala útěku obou mužů.
Plně ozbrojená stráž obou kněží měla pistole, samopaly i světlomety. Strážní se střídali po třech hodinách. Podle úředních hlášení Šrámek snášel vše klidně, většinou polehával. Kvůli zdravotnímu stavu se nemohl příliš pohybovat. "Pro bohoslužby byla internovaným později určena soukromá opatova kaple," podotkl autor nové knihy o StB v Třešti i okolí.
Hála pobyt nebral tak klidně jako Šrámek. Často se rozčiloval, křičel na strážné. Prohlásil, že za to v Anglii nebojoval, aby mu v Nové Říši poroučeli takové lidé.
Šrámkovi strážci si později stěžovali na ústředí StB v Praze, že někdejší předseda exilové vlády žádá přestěhování veškerého nábytku, perských koberců a knihovny, která čítala pět tisíc svazků.
Oblastní velitel Sboru národní bezpečnosti v Jihlavě Šálek si posteskl, že Hála chce vrátit doklady i diplomatické potravinové lístky. Taky podle Šálka vyžadoval, aby mu strážci ministrovali při mši. Šálek navrhoval, aby byli oba politici rozděleni do různých klášterů.
V souvislosti s vyhlášením amnestie po zvolení Gottwalda prezidentem jim oznámil 21. června 1948 jeden z jihlavských šéfů StB, že jsou volní a mohou opustit klášter.
Internace však po čase pokračovala. Pro Šrámka to bylo nakonec na zámečku v Roželově. Zemřel na jaře v roce 1956 v pražské Nemocnici Na Bulovce, kde ležel pod fiktivním jménem Josef Císař. V internaci zemřel i Hála.
