V údolí Koželužského potoka pod jihlavskými hradbami stál celé století tovární areál. Jeho chátrající ruiny ustoupily až výstavbě City Parku, který opuštěnému místu v centru města přinesl nový ruch.
A zajímavostí je, že s otevřením City Parku se do Jihlavy vrátila i značka Humanic, která za první republiky měla ve městě dobrý zvuk. V místech, kde City Park stojí, fungovala továrna na obuv této značky.
Vůbec první průmyslový podnik, postavený v roce 1851 na jižní straně města v údolí pod hradbami, byla přádelna vlny.
Zhruba o třicet let později tam vznikla i továrna na jutové koberce. A v roce 1893 do rozvíjejícího se areálu přibyla i továrna na obuv. "Výroba bot tam dosáhla prvního vrcholu za první světové války, vyráběla boty hlavně pro armádu," řekl jihlavský historik Zdeněk Jaroš.
Čtyři tisíce párů bot denně
Po skončení války v roce 1918 se v továrně začala vyrábět i civilní obuv pro veřejnost, a to už pod názvem Humanic. Jihlavskou obuv exportovala do Ruska i Ameriky a v dobách největšího rozmachu vyráběla na čtyři tisíce párů obuvi a zaměstnávala na 1 500 dělníků.
Jihlavský historik Zdeněk Jaroš
"Přestože pod tímto názvem nepůsobil Humanic v Jihlavě dlouho, název se mezi místními ujal a ještě dlouho potom se o továrně mluvilo jako o Humaniku," dodal historik. Firma se však záhy přejmenovala na Jihlavskou továrnu na obuv Igra, její "matkou" však stále byl Humanic.
Závod měl prodejny po celé republice, a konkuroval i Baťovi až do třicátých let, kdy vypukla hospodářská krize. "Od roku 1931 se výroba postupně omezovala až do úplného zániku," dodal Jaroš.
Za války se výroba změnila
Za nacistické okupace se v továrním areálu usídlila firma Lineol. "Staří Jihlaváci pak továrně říkali Lineolka. Vyráběli původně gumové hračky, které jsou dnes na sběratelských burzách velmi ceněné. Za války už ale byli orientovaní na válečnou výrobu gumových součástek," vyprávěl Jaroš.
Po skončení války se v roce 1946 do areálu umístil pomocný závod Palu. Z něj se v roce 1952 osamostatnil závod s názvem Jihlavan. Ten se specializuje na výrobu hydraulických zařízení pro letecký průmysl. V areálu vydržel až do 70. let, kdy se přesunul jen o pár metrů dál do svého nového závodu "Na Slunci", kde je dodnes.
Zajímavostí také je, že v údolí Koželužského potoka se mimo jiné v roce 1920 usídlila i firma Zalábek. Ta vyráběla podkovy a další výkovky. Rozvinula se pod značkou známé jihlavské firmy Kotva, předchůdce dnešních Moravských kováren. Kovářská výroba tam zůstala i po pětačtyřicátém roce i po znárodnění až do roku 1975. "Až poté byl postaven nový závod Moravských kováren v Hruškových Dvorech, kam byl závod přemístěn," dodal historik. Pak v údolí pod hradbami zůstalo pouze učňovské středisko.
A jak Jaroš hodnotí dnešní City Park? "Co člověk, to názor. To je sporné. Dneska je tam tato stavba, se kterou se všichni musí smířit. Kritika už téměř ustala a je minimální proti době, kdy se budova stavěla," soudí Jaroš.
Ani z pohledu historika mu stavba, umístěná naproti historickým hradbám a domům, nevadí. "Je jednadvacáté století, a ať jezdím kamkoliv do ciziny, soužití různých epoch, vyjádřených v architektuře, je všude. Nejde tady udělat skanzen. Důležité je moderní architekturu na tu starou citlivě napojit. A musím říct, že mně ta stavba nevadí," dodal.
Podle něj nemělo význam starý tovární areál, podobně jako třeba v brněnské Vaňkovce, zachraňovat. "Přestavba fabrik by byla natolik náročná operace, že by se toho všichni investoři zalekli. Areál byl podmáčený a neudržovaný," připomněl Jaroš. Podle něj by spíše potřebovalo upravit neutěšené prostranství bývalého továrního areálu v údolí za City Parkem.
