Podle jiných by plastika z pískovce osazená v roce 1978 měla v Okříškách zůstat, protože neodporuje historii a lidé už jsou na ni zvyklí.
Tvůrcem díla je loni zesnulý akademický sochař Miroslav Pangrác, autor například bronzové sochy dívky na rotterdamském hrobě skladatele národní hymny Františka Škroupa. Historik umění Marcel Fišer se domnívá, že by byla škoda "osvobozovací" plastiku v Okříškách bourat.
"Jedná se o kvalitní sochařské dílo, samozřejmě v dobovém duchu, ale ideologický obsah není v žádném případě za hranicí, aby ospravedlňoval dnešní odstranění," uvedl.
Odkaz na rok 1968, nebo 1945?
Památník v Okříškách je v parčíku přímo v centru. Dřív zanedbané prostranství nechal městys nedávno vylepšit a osázet zelení. "Dřív se na pomníku sušilo seno, na dlažbě dobře schlo. Bylo to dost nedůstojné. Získali jsme dotace, tak jsme to tam nechali upravit," říká tamní starosta Zdeněk Ryšavý.
Proč vůbec polemika vznikla? "Najdou se takoví, co si myslí, že to komunisti nechali zbudovat v roce 1978 jako upomínku na osmašedesátý rok. Jenže to je podle názoru řady lidí nesmysl, to by ani za hluboké normalizace neudělali. Je to jasný odkaz na pětačtyřicátý rok," myslí si Ryšavý.
Podle něj v městysu převládá názor, že se má dílo nechat na svém místě. Existenci odpůrců však dokládají cákance barvy. Čas od času plastiku kdosi opakovaně polévá. Dřív to bývalo černou, teď červenou barvou. Vedení městysu ji pokaždé nechává opravit. Věc šetřila i policie, pachatele neodhalila.
"Když jsme plastiku chtěli nechat pojistit, až v té chvíli jsme zjistili, kdo je autorem a jakou má hodnotu - blíží se čtyřem stům tisícům korun," konstatoval starosta.
Z porézního pískovce není vůbec snadné barvu dostat. Ani levné. "Naposledy nás to stálo sedmnáct tisíc korun. Musela přijet specializovaná firma, mají jakousi látku z afrických rostlin, kterou to natřeli a pak ostříkali vapkou. Pracovníci firmy nám říkali, že už čistili různé i historické objekty od poškození, ale tohle, co je u nás, nezažili. Vůbec to z nerovného povrchu pískovce nejde dolů," popsal peripetie s opravou plastiky Ryšavý.
Válečné pomníky v Okříškách jsou dva
Většina oslovených v Okříškách od úplně mladých po důchodce odpověděla, že je jim pomník "šumafuk". Když je tu tolik let a navíc připomíná historii v reálných souvislostech, měl by zůstat. Okříšky osvobodila na konci války Rudá armáda.
"Já bych pomník nechal na místě. No a co, že z toho leze Rus? Má z toho lézt Američan jen kvůli tomu, že se obrátil režim? Osvobodili nás přece Rusové, ne?" míní Antonín Kisler.
František Mareš má opačný názor. "Nač mít v Okříškách dva pomníky? U školy je pořádný se jmény jako upomínkou na konkrétní lidi, co položili životy za svobodu v obou světových válkách. Pomník s rudoarmějcem se nechal postavit jen tak, jména na něm nejsou, dal bych ho pryč," říká Mareš.
Díla sochaře Pangráce, v roce 1983 jmenovaného národním umělcem, zdobí například panteon Národního divadla. Vytvořil mimo jiné nadživotní podobiznu Gustava Klimenta v Třebíči. Busty Lenina dělal pro Čelákovice a Benešov.
"Miroslav Pangrác byl sochař konzervativního ražení, který zejména v 70. a 80. letech udělal řadu oficiálních zakázek. Zároveň však velmi dobře zvládal sochařské řemeslo, které si osvojil na pražské akademii u profesorů Laudy a Pokorného. Opravdu si myslím, že by byla škoda dát pomník pryč," uzavřel historik umění a kurátor výstav Marcel Fišer.
