Deník, který si nejvýznamnější brodský měšťan 19. století Vojtěch Weidenhoffer vedl skoro čtyřicet let, ležel dlouhá desetiletí v depozitáři. Unikátní svědectví doby nyní oživil mladý havlíčkobrodský historik Michal Kamp.
Vojtěch WeidenhofferRodina Weidenhofferových byla v 19. století elitou v Německém Brodě. Měli obchod se střižním zbožím, podnikali v soukenictví. Vojtěch se narodil roku 1826. Ve svých 21 letech přebral po otci obchod v Dolní ulici a stal se nejbohatším občanem Brodu. Zakoupil mlýn a rozvinul tehdy málo známé odvětví škrobárenství. Vstoupil do politiky, 40 let byl městským zastupitelem. Po dvě desetiletí zasedal v zemském sněmu. Zasloužil se o zavedení železnice do Brodu, spoluzaložil pěvecký sbor Jasoň i park Budoucnost. Nechyběl ve spolku ochotnickém, hospodářském nebo v dámském vzdělávacím spolku Eliška. V 28 letech se oženil s o deset let mladší Eliškou Spurnou. Měli spolu 16 dětí. Vojtěch Weidenhoffer zemřel 10. července 1901. Je uložen v majestátní hrobce na Svatovojtěšském hřbitovu. |
Třicetiletý odborník na deník narazil ve sbírce, jíž se stal kurátorem. Na jeho knižní podobě pak pracoval devět měsíců. Několik set stran ručně psaných zápisků upravil a doplnil historickými fotografiemi rodiny a přidal rejstřík pro lepší orientaci.
"Žádný podobný deník, který by shrnoval čtyřicet let života města pohledem jeho tehdy asi nejvýznamnějšího občana, není. A tím je právě unikátní. Tato kapitola dějin byla navíc s výjimkou éry Karla Havlíčka Borovského dost opomíjena," vysvětluje Kamp důvody vzniku knihy.
Weidenhoffer v deníku například výmluvně popisuje zákulisí politických jednání na radnici, ale detailněji se zaměřuje i na důležité události. Noviny, které by je popsaly, tenkrát ještě neexistovaly. "Je to neocenitelný zdroj informací nejen o historii, ale i o tehdejší mentalitě lidí," přibližuje historik.
Z deníku se dozvíme o tom, že jeho autor byl průkopníkem škrobárenství ve městě a jako první v regionu zavedl v roce 1869 parní stroj. Stál také u zavedení dodnes klíčového železničního uzlu a u zrodu školství ve městě. Spoluzaložil park Budoucnost a zasloužil se o rozvoj spolku Jasoň.
"Byl to vlastně takový sběrač nejrůznějších funkcí. Poté, co uspěl jako podnikatel, vstoupil do politiky. Byl dlouholetým radním a zastupitelem, ale přitom hned několikrát z nejasných důvodů, které ani v deníku nerozebírá, odmítl nabídku na post starosty. Byl také poslancem Zemského sněmu v Praze," doplňuje Kamp.
Podle něj deník zaujme nejen historika, ale i laika. Například událostmi souvisejícími s bitvou v roce 1866 u Hradce Králové, která se citelně dotkla právě Brodu.
Jako poražený v politickém boji čekal, až se vítěz zdiskredituje
"Procházela tudy prchající rakouská a postupující pruská armáda a město, které mělo tehdy pár tisíc obyvatel, muselo najednou pojmout a živit desítky tisíc vojáků, kteří, kdyby chtěli, si vzali cokoliv. Právě Weidenhoffer se za město s nimi snažil vyjednávat, aby k tomu nedošlo, a nesmírně briskně popisuje tuto etapu, která byla pro Brod skoro zničující," podotýká historik.
Z deníku podle Kampa mimo jiné vyplývá i to, kolik měla tehdejší politika společného s tou současnou. "V Brodě byly tehdy dvě politické strany. Když Weidenhofferova nezvítězila ve volbách, rozhodl se nezasahovat a pouze vyčkával, až se nové vedení samo zdiskredituje. To byla věc tehdy typická pro českou politiku. Zjistil ale, že to nefunguje, a až poté, co se do dění aktivně zapojil, získala jeho strana znovu většinu," popisuje Kamp.
Deník začal jeho autor psát roku 1861 jako pětatřicetiletý a končí zápisem dva roky před svou smrtí v roce 1899. Poslední zmínkou je příjezd císaře na havlíčkobrodské nádraží.
Deník po Weidenhofferově smrti zdědili jeho potomci, kteří ho ve 20. letech minulého století věnovali muzeu. Zpočátku z něj čerpali historici. Poté se na něj ale na dlouhých osmdesát let zapomnělo.
"Až po sametové revoluci, kdy se postava Weidenhoffera znovu dostala na světlo a kdy v Brodě vznikl také jeho pomník, se objevil i jeho deník," připomněl Kamp, který doufá, že se kniha dostane do rukou Weidenhofferovým potomkům, kteří už v Brodě nežijí.
