Kriminalisté z Jihlavy odeslali zprávu do Německa o tom, jak dopadlo vyšetřování případu Budínka u Dobronína. Policie prověřovala, zda došlo ve druhé polovině května k hromadné vraždě obyvatel německé národnosti.
Na kříži je celkem 17 jmen. Někteří muži však zemřeli na jiných místech než na louce Budínka u Dobronína. Dvanáct mužů se podařilo identifikovat pomocí DNA.
"Věc odkládám, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání," napsal do Německa vrchní komisař Michal Laška. Zprávu dala MF DNES k dispozici německá strana.
Na devíti stranách policie podává pozůstalým na německé straně další vysvětlení. Kriminalisté prověřovali smrt lidí, kteří byli nejprve umístěni do provizorního vězení v hasičské zbrojnici a ve statku zvaném Merunka a pak je usmrtili na louce Budínka nebo v místech U Viaduktu.
"Röhricha, Reznika, Brosche, Rippla, Altrichtera, Nieblera, Schimka, Sucheho a další dosud blíže neidentifikovanou osobu neznámí pachatelé převezli na nákladním voze do míst zvaných Budínka u Dobronína. U polní cesty je usmrtili přesně nezjištěným způsobem a následně je na místě zakopali do mělké hrobové jámy," popisoval Michal Laška.
Podobná situace byla s Antonem Beerem, Franzem Czeplem a Josefem Michelfeitem u viaduktu. Jak zemřeli tito muži? Opět se přesně neví. "U Beera se pravděpodobně jednalo o následek střelného poranění hlavy," sdělil komisař.
Policie měla pouze zprostředkované informace
V dokumentaci doplnil, že ostatky Josefa Hondla nebyly dodnes nalezeny. Tomuto muži pachatelé způsobili po válce rozsáhlá poranění hlavy, aby pak muže zakopali na blíže zjištěném místě mezi Šlapanovem a Dobronínem.
19. května 2011, v den 66. výročí poválečné tragédie v Dobroníně, se na louce Budínka objevilo torzo kříže, který uctil památku zavražděných Němců.
Kriminalisté vyslechli celou řadu osob - Čechy i Němce. Pracovali s archivními materiály - jak v České republice, tak i v Bayreuthu v Německu. Z výpovědí, které k případu Budínka získali, vyplývá, že pachateli měli být příslušníci takzvaných Revolučních gard.
"S nimi jsou spojována jména Roberta Kautzingera a jeho dvou synů. Ovšem tyto informace jsou pouze zprostředkované a nikdo z osob, které podaly vysvětlení, nebyl přímo přítomný usmrcení poškozených Němců," sdělil ve zprávě Michal Laška.
Tři Kautzingerové, Bobek, Dejnožka, Fiala, Labuta, Pohlreich, Dvořák, Budín a Řezáč, to údajně měli být členové revolučních gard. "Nelze spolehlivě zjistit, jakým způsobem by se měly tyto osoby na smrti Němců podílet," uvedl kriminalista.
Jisté není ani přesné datum údajných vražd
"Není možno prokázat, kdo byl osobou, která mohla například jen přihlížet, či jen provádět zakrývání hrobové jámy," nemohl označit žádnou z vytipovaných osob za pachatele Laška. Informace na to byly příliš kusé.
Německá spisovatelka Herma Kennelová napsala knihu o vzorné obci SS Kamenné.
Vyslýcháni byli dva muži, kteří mohli být na Budínce. Robert Kautzinger mladší a Rudolf Kautzinger. "Oba ale svou účast na úmyslném usmrcení kategoricky popřeli. Navíc se dnes jedná o osoby, které již také zemřely," upozornil vrchní komisař.
Ten se zabýval také dobou, kdy mělo k vraždám u Dobronína dojít. "Některé materiály hovořily o 19. až 20. květnu, jiné o 25. a 26. květnu. Nebylo tak možné přesně určit datum, kdy k usmrcení obětí došlo," napsal do Německa Michal Laška. To, že událost se stala ve druhé polovině května, ale potvrdil. Zemřít na louce a u trati mělo nejméně třináct osob.
"K jednání pachatelů došlo až po skončení války, kdy zde byly přítomné jednotky osvobozeneckých armád. Oběti byly civilní osoby, ve většině případů sedláci, kteří v okolních obcích bydleli po velmi dlouhou dobu společně se svými rodinami," zmínil Laška.
U obětí se podle něj neprokázala za války činnost, která by směřovala proti českému obyvatelstvu, například udavačství, spolupráce nebo aktivní účast na válečných zločinech. Kdyby se pachatele podařilo vypátrat, nevztahovala by se na něj amnestie.
"Zpráva je velmi korektní, podrobná. Nemohu na ní nic vytknout," reagoval Franz Niebler, který během vyšetřování fungoval jako prostředník německé strany. "Většinu věcí jsme věděli, ale jsou tam uvedeny podrobnosti a některé z nich pro mne byly nové," dodal Niebler.
Podivil se, že se ve zprávě nepíše nic o Josefu Polzerovi. Například to, proč se nepodařilo tuto osobu identifikovat? "O Josefu Hondlovi se naproti tomu ve zprávě píše, i když jeho hrob nebyl nalezen a identifikace proběhla na základě úlomků lebečních kostí, které zajistili pozůstalí už v roce 1945," doplnil Franz Niebler z německého Mertingenu.
Oběti poválečného násilí jsou pohřbeny na jihlavském hřbitově od loňského září.
