Šofér náklaďáku s uhlím to v roce 1987 špatně odhadl. Nacouval přímo před třebíčským sídlem Státní bezpečnosti do čtyřmetrového kamenného kříže s velikým litinovým tělem Krista.
Transparent na sídle StB pod symbolem rudé hvězdy hlásal: "Úkoly bezpečnostní politiky strany vytyčené XVII. sjezdem (KSČ) splníme."
Touto nehodou se začal odvíjet pozoruhodný příběh navrácení kříže před StB v Bráfově ulici. Klíčový podíl v něm měl Jiří Karas, který se stal v roce 1990, necelé tři roky poté, lidoveckým poslancem.
Vyprávění o kříži před Státní bezpečností přináší Martin Herzán v nové knize Třebíč ve spárech StB. Ta vyšla v pondělí 3. listopadu.
Kříž estébáky provokoval
"Kříž tam byl postaven již v roce 1869. Tehdy stál u prašné cesty vedoucí ven z města. Jenže v roce 1977 byla hned naproti kříži postavena budova Veřejné bezpečnosti a sídlo StB pro okres Třebíč," začíná s vyprávěním Martin Herzán.
Velký kříž před hlavním vchodem estébáky provokoval. Proto je potěšilo, když tehdy na jaře padl rozlomený k zemi.
Autentická fotografie z 11. dubna 1987 při usazování kříže před sídlem StB v Třebíči na tehdejší ulici Julia Fučíka (dnes Bráfova).
"Jenže spadlého kříže si velmi brzy všiml kolem projíždějící Jiří Karas, pozdější poslanec. Zastavil a naložil do svého auta kusy rozbitého kříže. Následně zajel do Rudíkova za kameníkem Šoukalem, který v krátké době zhotovil nový kamenný kříž. Na velikonoční svátky byl hotov," pokračuje Martin Herzán.
Jiří Karas sehnal partu přátel. Společně se rozhodli pro riskantní čin. Chtěli rychle obrovský kamenný kříž dopravit před sídlo StB, postavit lešení a vlastními silami vztyčit. A pak hned zmizet, než stačí akci zabránit estébáci z protější budovy. V noci to nešlo.
Aby na práci viděli, museli to udělat za bílého dne. Rozhodli se pro sobotní ráno, kdy ještě nebyl na ulici velký provoz. Celá akce se odehrála 11. dubna 1987. Kříž byl však tak těžký, že ho ani v šesti lidech nemohli na podstavec zvednout. Najednou tam stáli bezradně. Naproti z oken sídla StB už je začali pozorovat a fotit "příslušníci". "Mysleli si, že je konec," popisuje autor.
V bezradnosti se zjevil jeřáb
V tu chvíli se stal malý zázrak. Na křižovatce se na prázdné silnici objevil autojeřáb. Přijížděl pomalu a řidič si zvědavě prohlížel, co se vedle silnice děje.
Jiří Karas na šoféra zamával. Ten stáhl okénko kabiny a zeptal se, co potřebují. Když se dozvěděl, o co jde, neváhal ani chvíli. Zacouval a za malou chvíli stál kříž na svém původním místě. Za svoji pomoc řidič nic nechtěl.
"Jak se objevil, tak před zraky zkoprnělých estébáků zase odjel. Nestačili si poznamenat ani SPZ autojeřábu. Jiří Karas se skupinou dobrovolníků ještě rychle zacementovali spáry a bez jakékoliv vážnější konfrontace s StB zmizeli. Kříž zde stojí dodnes," uzavírá Martin Herzán.
Jiří Karas je dnes velvyslancem v Bělorusku a nedávno chtěl kandidovat na českého prezidenta. Nezískal však dostatečný počet podpisů.
Martin Herzán si knížku vydal sám v nákladu 600 kusů. Na pultech knihkupectví je k dostání za 280 korun. Už před rokem nabídl knihu na stejné téma věnovanou Jihlavě.
