Případ hromadného násilí na louce Budínka ze druhé poloviny května 1945 policie zatím ještě zcela neuzavřela, byť pohřeb obětí se uskutečnil už letos v září v Jihlavě.
"Právo poskytovat informace k případu si vyhradila dozorující státní zástupkyně z Brna. Případ stále prověřujeme," sdělila krajská policejní mluvčí Dana Čírtková. Policie už spíše řeší jen administrativní náležitosti spojené s kauzou.
O případu píše i Jiří Vybíhal v nové knize Jihlavsko ve stínu říšské orlice. "Budínka je poslední kapitolou. Je tam hodně svědectví potomků německých obětí a také výsledky bádání v archivu," řekl.
Vztahy mezi Čechy a Němci se podle něho přiostřily v roce 1938. Josef Michelfeit (jedna z obětí poválečného násilí u Dobronína) si měl nechat z Německa dovážet jako správce obilného skladiště bedny se zbraněmi. Zásilky byly přitom opatřeny označením: oleje - maziva. Zbraně pak Michelfeit rozděloval mezi spolehlivé Němce.
"V té době se konaly četné schůze, kde se agitovalo proti Čechům. Němci byli dále vyzýváni, aby nemluvili se svými sousedy česky," uvedl v knize Jiří Vybíhal. K otevřeným roztržkám však nedocházelo. Co se dělo později, 30. ledna 1939, když bylo poprvé povoleno oficiálně vyvěsit vlajku s hákovým křížem?
"Vedle ní musela viset i vlajka československá. Ne všude se to ale dodržovalo. V Dobroníně tehdy viselo samostatně 34 říšských vlajek, v Šicndorfu (Střelecká) šestnáct, v Nových Dvorech sedmnáct, v Pozovicích osmnáct a v Kamenné dvacet," uvedl Vybíhal. Četníci však zasáhli a všechny neoprávněně visící říšské vlajky byly následujícího dne po obědě staženy.
Vlajka s hákovým křížem
Němci si dělali zálusk na tehdejší českou dobronínskou školu. Podle poznatků Jiřího Vybíhala vtrhli do budovy 15. března 1939 místní Němci Mathias Kreisel a Josef Michelfeit. Chtěli po řídícím učiteli zbraně, i když žádné neměl.
Na budovu pak pověsili vlajku s hákovým křížem. Česká škola se i tak nestala německou. Pokračovala ve výuce bez přestávky minimálně do roku 1940.
Řídící učitel Karel Pravda zemřel za války ve vězení. "Za celé trvání protektorátu bylo zatčeno celkem čtrnáct osob z Dobronína a okolí. Jeden muž zemřel v Osvětimi, druhý na týrání gestapa v Německém Brodě a další dva zemřeli krátce po propuštění z vězení doma," shrnul Jiří Vybíhal.
Poválečné revoluční výbory
5. května 1945 v Dobroníně a okolí už Němci utíkali před postupující frontou a Češi utvářeli revoluční národní výbor.
Rozruch způsobily dvě vraždy, Franze Polzera, který byl zastřelen jako zběh z německé armády, a Františka Bártla, jenž utekl z nucených prací v Říši.
Němci čekali na evakuaci, ale příkaz odjet stále nepřicházel. V obci zavládla nervozita.
Po válce se i slavilo v hostinci a opilí revolucionáři si odtud šli vyřídit účty s německými obyvateli, muži vězněnými v hasičské zbrojnici. Pak se stala tragická hromadná vražda na louce, které se později začalo říkat Budínka.
Němce tam měli Češi podle svědectví příbuzných obětí umlátit rýči a krumpáči či dorazit ranou z pistole nebo pušky. Zemřeli tam sedláci i policista, ředitel školy, kovář a hostinský. Někteří byli členové SS, SA a Volkssturmu. Za to by je podle Vybíhala soud po válce trestal nanejvýš pár lety ve vězení.
Možní svědci násilí už nežijí. "Hlavním přáním německé strany bylo dostat ostatky z nedůstojného prostředí na hřbitov. Ani nečekali, že by to policie objasnila úplně celé. Po těch letech to ani nejde," sdělil Jiří Vybíhal.
Klíč, podle kterého byli muži zatčeni a pak odvlečeni na louku, zůstane neobjasněn. Třeba vysoký funkcionář NSDAP Josef Schütz zůstal bez trestu. Mezi pamětníky se však traduje, že spolupracoval s revolučními gardami.
