Cenu města Třebíče dostane herec Oldřich Navrátil jen několik stovek metrů od domu v Hasskově ulici, kde prožil dlouhou a šťastnou etapu svého života.
Možná se ten večer 27. října půjde projít okolo staré stavby s historickým nápisem Bytowy textil, kde na konci padesátých let miloval vůni pečených piškotů ze sousední cukrářské výrobny.
Ocenění dostane i Ranný. Diskuse nebyla potřebaNápad, aby Oldřich Navrátil dostal městskou cenu, vznikl letos na schůzi třebíčských radních. V den před státním svátkem, kdy bude oceněn, se představí v rodném městě ve hře Blázinec v prvním poschodí. Kromě Navrátila dostane cenu i třebíčský výtvarník a grafik Emanuel Ranný. |
Dům v centru Třebíče měl i zahradu, kde chovali Navrátilovi slepice i králíky. Před šesti lety ale herec historickou stavbu prodal. Bylo to po smrti jeho mámy.
"Když už všichni odešli, já bych po tom baráku chodil sám. Všude bych viděl ten svůj minulý život, který byl velmi šťastný," popsal Oldřich Navrátil před časem v České televizi.
V domě kdysi žil s rodiči i dědečkem. Ten vždy po večerech kladl tátovi Oldřicha Navrátila na srdce, aby dům neprodával. Že v budoucnu ještě může přinést peníze.
"A náš otec, aby ho potrápil, mu říkal: ,Jak zavřeš oči, tak ten barák pude!‘ A já jsem hned dědu ujišťoval: ,Dokud já budu na světě, tak ten dům zůstane v našich rukou‘," dodal herec.
Když ale Navrátil vyklízel byt po rodičích, což pro něj nebylo snadné, tak změnil názor. Měl pocit, že likviduje i svoji minulost. A na hřbitově se pak dědovi za prodej domu omluvil.
Na své oba dědečky si vzpomněl Oldřich Navrátil ve chvíli, kdy hrál otce Bajzu v oblíbeném seriálu Bylo nás pět. Tuto povedenou roli hrál inspirován svými předky, které si dobře pamatoval. V podobném prostředí, jako žil malý Bajza, vyrůstal i Třebíčan Navrátil. Nejen proto je Karel Poláček jeho oblíbeným spisovatelem.
Nemá rád zimu. Tak jí chce jako otužilec porazit
Herec se do Třebíče stále rád vrací. Třeba i jako otužilec. Je známý tím, že i v zimě chodí v kraťasech a v tričku s krátkým rukávem. Dlouhé kalhoty si obléká až při minus patnácti stupních.
Otužilcem se stal paradoxně proto, že chce "porazit" zimu, kterou nemá rád. Třeba loni v prosinci si v Třebíči zaplaval v chladné řece Jihlavě.
Navrátil má i chatu blízko Okříšek na Třebíčsku, na kterou často jezdí. Do chatové oblasti lemující údolí řeky Jihlavy jezdil už odmalička s kamarádem. Časem zde začal shánět pozemek, kde by se mohl usídlit. Nakonec se mu podařilo koupit polorozpadlý mlýn.
Synovec původního majitele, který mlýn zdědil, nechtěl nejdřív o prodeji ani slyšet.
"Nakonec jsme ho nad lahví ukecali, notáře jsme už měli připraveného v autě a mlejn byl můj," zavzpomínal před lety Navrátil. Objekt měl propadlou střechu, v hrozivém stavu byl i zbytek. Nakonec bylo nutné celé stavení zbořit a suť dát do základů.
Poblíž chaty má dnes zbytky původního mlýna. Na jejich údržbu padly desítky metráků cementu a stovky metrů zpevňovacího drátu. Mezi stromy na zahradě u chaty má švestky. Plody končí v palírně.
Býval také velkým rybářem, ale tento koníček už opustil. "Ryb jsem pozabíjel stovky, ale čím jsem starší, tím víc je mi živých tvorů líto. Možná se ze mě stane vegetarián, mám k tomu náběh."
Na vysočinské chatě, která má o hodně blíže k obydlí trampa než k luxusním sídlům některých celebrit, je Navrátil maximálně spokojen. "Mám zde klid. Nebaví mě poskytovat rozhovory, nejsem žádný myslitel, nemusím se předvádět. Je to tady pro mě ideální místo."
