Na začátku příběhu je zdánlivě banální nehoda ze srpna 2008. Šofér, který tehdy narazil do auta Boučkových, způsobil šestačtyřicetileté ženě poranění pravé ruky.
Lékaři jí ruku ošetřili v třebíčské nemocnici. Už tehdy začala mít Boučková podle svých slov pochybnosti o jejich postupu. Dnes má zřejmě nevratně zdeformované postavení prstů na pravé ruce.
Jednání začalo u třebíčského soudu dopoledne ve velmi emotivní atmosféře. Boučková se rozhodla hájit sama, jako svědka si přizvala manžela Petra.
Během jednání nesčetněkrát zdůraznila, že má bolesti a deprese a doktorům v republice přestala důvěřovat. Chvílemi se neubránila slzám a čas od času skákala soudci do řeči. Vysloužila si za to několik napomenutí a hrozilo jí i vykázání ze soudní síně.
Zanedbali léčbu lékaři, nebo pacient? Posudky si odporují
Soudce Jan Hurdík má k případu k dispozici dva znalecké posudky, které si vzájemně odporují. Ten, který si nechali zpracovat Boučkovi, hovoří o zanedbání péče nemocnicí, druhý si zadal soud a podle něj zanedbala léčbu pacientka.
"Když mě ošetřili, brali to jako řeznou ránu mezi malíčkem a prsteníčkem, kterou zašili dvěma stehy. Přitom mi ale zůstal výrazně vychýlený prst. Zřejmě šlo o tržnou ránu uvnitř ruky a poškozené kloubní pouzdro," popisovala Boučková.
Na snímku vlevo Adéla Boučková s manželem Petrem, na druhé fotografii advokát třebíčské nemocnice Karel Neubert
Jak dále uvedla, i její obvodní lékařka Dagmar Miková z Okříšek v první zprávě, kterou vyhotovila po návratu ze špitálu, zmiňuje, že prst je vychýlený z postavení. "Pak se s tím ale nic nedělalo, až už bylo pozdě," upozornila u soudu naštvaná Boučková.
V prosinci 2008, tedy víc než čtyři měsíce po nehodě, jí podle jejích slov lékař třebíčské ortopedie Leoš Novotný doporučil, ať se na doléčení obrátí na dvě pracoviště v republice. Ona nakonec volila vlastní variantu, obrátila se do Pardubic. Tam už jí ale nepomohli, a neuspěli následně ani v Brně, ani v Olomouci.
"Všude konstatovali, že se to mělo léčit důkladně hned na začátku, ne s takovým odstupem času," upozornila žena.
Advokát Nemocnice Třebíč Karel Neubert postavil svou argumentaci na tom, že si Boučková léčbu zanedbala sama, že se měla víc snažit, dříve navštívit specializované pracoviště.
Jednání byla přítomná i Jiřina Čirková, zástupkyně pojišťovny Kooperativa, u které jsou krajské nemocnice na Vysočině pojištěny. Boučková s manželem u soudu nezávisle na sobě vypověděli, že při čekání před soudní síní zaslechli hovor Neuberta s Čirkovou, ve kterém se domlouvali, že "budou dělat znalecké posudky tak dlouho, až se některý bude hodit".
Neubert to dementoval s tím, že rozmluva se netýkala případu Boučkové. "Víte, ono je to jedno, jestli jde o mě, nebo Františka, nebo někoho jiného. Z principu je to prostě špatně," opáčila žalobkyně.
Manžel zedník se nyní musí postarat i o domácnost
Petr Bouček je zedník, od doby léčení manželky ale de facto musí podle svých slov vykonávat všechny domácí práce, jeho žena to dělat nemůže, zdeformovaná ruka jí to neumožňuje. Bouček tak občas přichází o kšefty, protože nestíhá. V době úrazu se ještě rodina starala o syny na školách a Boučková opatrovala i umírající tetu.
"Kvůli tomu jsem pak neměla nárok na nemocenskou. A když teta pět měsíců po nehodě zemřela, zůstala jsem i bez jedenácti tisíc, které jsem pobírala na péči o ni. Měla jsem hotovou maturitu, masérský kurz, pracovní plány do budoucna. To všechno padlo," upozornila nespokojená pacientka s dovětkem, že jí ani nebyla uznána invalidita.
Žena u soudu mnohokrát zdůraznila, že nevěří lékařským posudkům, protože se všichni posuzovatelé v republice mezi sebou znají a přátelí se s lékaři. Nevěří ani doktorům. "Nemáme konexe, o tom to celé je," uzavřela Boučková.
Jestli si odškodné vymůže soudní cestou, zatím není jasné. Soudce Hurdík totiž v pátek odročil případ na neurčito. Vyžádá si ještě revizní znalecký posudek.
