Jeskyně pod skálou v Ledči nad Sázavou se ukázala veřejnosti

Stovka šťastlivců, na které vyšla vstupenka, mohla v sobotu poprvé vidět jeskyně pod Šeptouchovskou skálou v Ledči nad Sázavou. Zatím se otevřela jen část, asi 120 metrů dlouhá chodba zakončená jezírkem. V budoucnosti by se ale jeskyně mohla stát dalším z turistických lákadel.

Jeskyně pod turisty vyhledávanou vyhlídkou Šeptouchov nad řekou Sázavou v Ledči. | foto: Luboš Pavlíček, ČTK

Jeskyně pod Šeptouchovem byla objevena ve třicátých letech minulého století. Majitelé domu pod skálou si stavěli stodolu a při kopání základů se do jeskyně propadli. Několik let pak její část využívali pro uskladnění potravin, než ji zazdili.

Jeskyně pod turisty vyhledávanou vyhlídkou Šeptouchov nad řekou Sázavou v Ledči.

Dnes ke vstupu slouží uměle proražený vchod v samé horní části jeskyně. Přístup není zrovna jednoduchý. Musí se projít úzkou pěšinou za domy a ploty posledních stavení, nakonec po schodech dolů k těžkým železným vratům pod skálou.

Do šedesátých let minulého století jezírko v jeskyni, které je hluboké kolem pěti a dlouhé osmnáct metrů, sloužilo k čerpání vody.

"Zásobovalo velkou část Ledče než byla postavena Želivská přehrada," říká vedoucí odboru životního prostředí a výstavby Břetislav Dvořák. Voda je pitná a naprosto čistá. Je krásně vidět až na dno jezírka.

Zpřístupnění jeskyně by vyšlo na miliony

Hodně lidí by si přálo otevření jeskyně, zatím je to ale nesplnitelný sen. Potřeba by bylo lepší osvětlení, zábradlí, zabezpečení jeskyně, přístupový chodník a hlavně druhý vchod.
V úzké jeskyni se totiž člověk těžko otočí a představa, že by se skupinky turistů u jezírka otáčely, je nereálná.
"Máme veškerá povolení, ale pro zpřístupnění bychom museli hodně investovat. Odhady mluví o řádu deseti milionů," poznamenal Břetislav Dvořák.
Když už by se jeskyně veřejnosti otevírala, měla by být upravena i druhá větev, aby byla prohlídka obsáhlejší
"Snahu máme stále, ale vzhledem k penězům to není současná priorita města," konstatoval tajemník úřadu Vladimír Molín. Dovolit by si to mohlo jen s výraznou státní či evropskou podporou.

Voda ve spodní části jeskyně je také její největší zajímavostí. Vedou odtud ještě staré vodovodní trubky s ventily, budíky a kohouty. Město nechalo do jeskyně natáhnout elektřinu a zřídit alespoň provizorní osvětlení, takže vše je dobře vidět.

Krápníky tu ale v podstatě nenajdete, většina jich je odstraněná nebo poškozená. Ve vrchní části jeskyně vypadají stěny jako obrovské kameny či kusy žulové skály, teprve ve spodní mají vápencový nádech a jsou vlhké.

Ty nejkrásnější úkazy ale zatím mohou být veřejnosti skryty. Jeskyně, kudy vede kamenný chodník se 74 schody, totiž ve skále není sama. Hned u vstupu se odděluje druhá větev. Do jejího úzkého průchodu se však nesmí.

Podle Dvořáka je to jeskyně souběžná, jen o něco málo menší. Speleologové v ní objevili dvě jezírka. A ani to nemusí být vše.

"Geologové do jeskyně umístili speciální přístroj na zjišťování pohybu skal. A zjistili, že jedna strana ujíždí ročně o desetiny milimetru. Není to ale stěna směrem od kopce, ale stěna opačná. Z toho usuzují, že uvnitř bude ještě jedna obrovská jeskyně. To jsou ale jen dohady, nikdo její existenci fyzicky neprokázal," uvedl Dvořák.

Pokud by se toto vše podařilo zpřístupnit veřejnosti, Ledeč by získala jednu z největších turistických atrakcí na Vysočině. Jenže k tomu jen tak nedojde. Po čtyřhodinovém mimořádném otevření se zase těžká železná vrata zabouchla.