"Nejsme domy hrůzy a děti u nás nestrádají, naopak: těm týraným nebo zneužívaným umíme pomoci překonat jejich traumata," brání se kojenecké ústavy.
Ředitelé ústavů hájí svá zařízení tím, že jejich zrušením ministerstvo děti připraví o instituci, která o ně zpočátku bude umět pečovat lépe než původní rodina.
"Většina dětí k nám přijde jako týraná nebo těžce zanedbávaná. Zrovna přijímáme půlroční dítě, které jistě bude potřebovat péči lékařů a psychologů. Uměli by ji dětem zajistit náhradní rodiče?" ptá se ředitelka ústavu ve Svitavách Zora Hammerová. Zrušení "kojeňáků" bez náhrady je nereálné i podle zkušené pěstounky Emílie Smrčkové.
"Nedovedu si představit, že by mi přivezli týrané dítě a já bych se o ně měla hned postarat. Pěstoun si jako obyčejný člověk nemůže poradit. Takové dítě musí pobýt v kojeneckém ústavu, než se dá zdravotně dohromady," míní Smrčková, která vychovala už dvacet dětí.
FAKTAMinisterstvo práce a sociálních věcí hodlá zakázat umisťování dětí do tří let do kojeneckých ústavů. Ty by tak postupně zanikly. Kojenecké ústavy má nahradit terénní pomoc v rodině nebo pěstouni. Podle statistik bylo loni do kojeneckých ústavů přijato 2 077 dětí, což je nejvíc od roku 1998. Propuštěno jich bylo 2 085, 54 % z nich do původní rodiny. Více než čtvrtina propuštěných dětí byla v ústavu déle než rok. |
Zastánci rodinné péče však oponují, že profesionální pěstoun musí být schopný odhadnout, co dítě potřebuje. "Rodina by měla mít ve svém okolí možnost zajít k psychologovi nebo logopedovi," míní Roman Pavlík z Iniciativy za rozvoj náhradní rodinné péče.
Návrh na zrušení kojeneckých ústavů obecně podporuje i Nadace Naše dítě. "Nejprve je ale nutné vyřešit, kam budou umisťovány například těžce handicapované děti. Takových je v ústavech dobrá třetina," říká ředitelka nadace Zuzana Baudyšová.
Některé kojenecké ústavy už se přitom mění tak, aby dětem co nejlépe nahradily jejich rodiče.
"Vzniká u nás tzv. dětské centrum s rodinnými buňkami, kde se o šest dětí neustále starají pouze tři speciálně vyškolené sestry. Dáváme tady děti dohromady jak po stránce zdravotní, tak i citové, mazlíme se s nimi jako mámy nebo babičky. Pracujeme i s matkami dětí," popisuje Zora Hammerová z ústavu ve Svitavách. Cílem podle Hammerové není, aby děti zůstávaly v ústavech dlouhé roky.
"Zůstávají u nás průměrně sedm měsíců. Zhruba polovina z nich se pak vrací do biologické rodiny, druhá polovina do té náhradní," říká Hammerová.
"K 1. lednu 2014 nebude umístění dětí do tří let možné, do roku 2016 toto omezení rozšíříme na děti až do sedmi let věku," řekl ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.
Resort chce do té doby vytvořil alternativy pro vývoj dítěte v náhradním rodinném prostředí. proškolit profesionální pěstouny, kteří by se dovedli postarat právě i o týrané nebo zneužité děti. Za děti by měli mít pravidelný příjem. Vymyslí také, jak se postarat o děti, které do ústavu putují kvůli sociální situaci v rodině.
