"Dálnice ohromně ulevila přetížené dopravě," říká o jednadvacetikilometrovém úseku historik Václav Lídl.
Mladší řidiči, kteří otevření D1 nezažili, by ji zřejmě nepoznali - neomezená rychlost, žádná středová svodidla a žluté vodorovné značení. Právě tak vypadal první úsek z Prahy do Mirošovic, tedy ke sjezdu na Benešov.
Také II. severojižní magistrála na svém vstupu do Prahy už dostává svou tvář. Na obrázku estakáda na Kačerově.
"Těch prvních jednadvacet kilometrů přejedete dřív, než vykouříte jednu cigaretu," komentoval otevření dnes nejdůležitější dopravní tepny v zemi redaktor dobového filmového týdeníku.
Proč žluté pruhy zbělely Původně byly pruhy žluté. Jenže barva musela být kupována z ciziny. Když se ukázalo, že československé i evropské normy připouštějí bílé značení nejen pro "okresky", ale i pro dálnice, bylo od devizového nákupu žluté barvy upuštěno. |
Jako první se po tříproudové silnici vydala kolona komunistických papalášů v čele s tehdejším místopředsedou vlády Jánem Gregorem. Dálnice byla 12. července 1971 revolučním skokem. "Všichni dálnici chtěli, lidi nebavilo čekání v kolonách, u závor, za koňskými povozy," říká Václav Lídl.
Protesty? Neexistovalo
Stavba autostrády začala už na jaře 1939 a pokračovala další tři léta, než ji zastavili nacisté. Dělníci se na ni vrátili na další tři roky hned po druhé světové válce.
Pak ovšem komunisté znárodnili stavební firmy a projekt takzvané Národní silnice ustoupil výstavbě socialismu. Zelenou dostal až v roce 1967. "Lidi se divili, proč se nepokračuje ve stavbě. V televizi dávali reportáže o opuštěných staveništích, torzech mostů, o kolonách," vzpomíná Lídl, autor knihy o evropských dálnicích Poslové zapomenuté budoucnosti.
Projekt "dé jedničky" byl natolik důležitý, že v té době ani nikoho nepadlo ho odmítat, blokovat nebo proti němu psát petice. "V té době nikoho ani nenapadlo, že se někdo bude živit protesty proti dálnici," dodává historik.
Ani na nové autostrádě se ovšem řidiči nevyhnuli nenáviděným kolonám. Ty se na ní objevily jen několik dní po přestřižení slavnostní pásky. To bylo v pondělí a už v neděli se před Prahou štosovala auta, jako to známe dnes.
"V týdnu řidiči jezdili po prázdné silnici. Kapacita dálnice byla mnohonásobně větší než tehdejší provoz 10 až 15 tisíc aut. První kolony se na ní tvořily o víkendech, protože směrem od Mirošovic chyběly sjezdy. Jediný byl na Spořilově," říká Václav Lídl.
Pro srovnání, podle aktuálního měření Ředitelství silnic a dálnic dnes po tomto nejstarším úseku D1 každý den projede až 70 tisíc aut.
S houstnoucím provozem souvisí i úpravy na "dé jedničce", například přibyla středová svodidla nebo pumpy. V prvním roce provozu řidiči mohli zastavit jen u jedné, u Průhonic. Dnes jich je na D1 jen ve středních Čechách šest.
