Roman Kaňkovský hrál tři sezony ve Zlíně, teď už čtrnáctým rokem žije ve Znojmě. Ale klidně by se přestěhoval i do Brna, kde momentálně působí jako hokejový trenér druholigové Techniky.
"Brno se mi líbí," souhlasně pokyvuje hlavou pětačtyřicetiletý bývalý obránce Dukly Roman Kaňkovský. "Vždycky, když jsem šel někam za prací, tak jsem si celkem rychle zvykl," dodává.
V posledních letech bylo jeho jméno spojováno nejčastěji se Znojemskými Orly. Nejprve na jihu Moravy dva roky nastupoval v obraně, pak v klubu deset let dělal obchodního manažera a v současné době je pořád ještě jedením ze spolumajitelů klubu.
"Zatím," upřesňuje rodák z Vysočiny. "Chci skončit. A nejsem sám, stejné plány mají i někteří další spolumajitelé. Ale všechno se bude řešit až po sezoně, takže uvidíme."
Z Rosic do Brna
Kaňkovský tři roky trénoval ve Znojmě extraligovou juniorku. Začátky na střídačce Techniky nebyly jednuduché - série porážek trvala v úvodu sezony dlouho.
"To je pravda, zhruba od třetí prohry v řadě už jsem potom jezdil do Rosic pokaždé s tím, že je to asi naposledy. Jenže pak přišel návrat do Brna z rosického exilu. Brněnské zázemí se s tím rosickým nedá srovnávat. V létě jsme hráli na vodě, led je tam hrozně hrbolatý a taky jde svým způsobem o raritu. Když se totiž postavíte doprostřed plochy, sjedete ke střídačkám, aniž byste chtěli," popisuje trenér.
Když se výsledky začaly zlepšovat, přišel do týmu bratr Petr. "Potřebovali jsme někoho zkušeného, protože Míra Barus dostal nabídku trénovat v Kometě dorost. No a brácha si byl s námi v létě občas zatrénovat, tak jsme ho oslovili. Moc se mu nechtělo. Byl jsem si jistý, že to bude fungovat. A ono to opravdu funguje," líčí Roman.
Návraty na led
Petrův návrat na led inspiroval i jiné hráče. "Tomáš Sršeň se bráchovým návratem nechal inspirovat. Přijel k nám jako trenér Uničova a povídá: Jé, ty zase hraješ? Tak to já bych mohl taky zkusit. No a od příštího zápasu už naskočil," rozesmál se Kaňkovský.
Hokejové řemeslo svedlo oba bratra dohromady několikrát. "Vždycky jsem někam odešel a on se tam objevil za nějakou dobu taky... To je pravda, sám to nechápu. Prostě jsem vždycky nejdřív prosondoval situaci, a protože brácha byl dobrej, tak se pak po nějaké době přišli zeptat, jestli by taky neměl zájem. A já byl rád, na ledě jsme si vyhověli," popsal trenér Techniky.
Roman Kaňkovský jako hráč a později i jako manažer působil v plně profesionálních klubech. Přechod do Techniky proto byl velkým skokem. "To určitě. Ve druhé lize to mají opravdu kluci výrazně těžší. Kromě toho, že chodí do práce či školy, musejí trénovat a jezdit k zápasům. I když třeba Šumperk a Orlová jsou taky v podstatě profesionální týmy. O to cennější je potom, když s takovými mančafty dokážete bodovat," naznačil Kaňkovský.
Kromě trenérské činnosti v Technice Brno má starší z bratrů na starosti také chod vlastní firmy. "Vyrábíme ve Znojmě dresy a reklamní suvenýry a některé dodavatele máme právě taky z Brna, takže hodně věcí vyřídím při cestě na tréninky," řekl k podnikání.
