Když nacisté vyhladili Lidice, poslali ho spolu s dalšími vězni, aby mrtvé obyvatele pohřbil. Viktor Laš je jedním z dvaapadesáti tisíc lidí, jejichž svědectví vydává jedna z největších digitálních knihoven na světě.
Viktor LašNarodil se v Černovicích u Kamenice nad Lipou v roce 1923. Na základě protektorátních zákonů byl deportován do židovského ghetta v Terezíně. Tehdy mu bylo sotva osmnáct let. Kromě práce v kladenských dolech byl povolán, aby spolu s dalšími vězni "vyčistil" právě zničené Lidice. Němci věděli, že zmínění vězni odjedou z Terezína do plynových komor v Osvětimi a s nimi zmizí i svědectví o posledních okamžicích Lidic. |
Pamětník Viktor Laš se narodil v Černovicích u Kamenice nad Lipou v roce 1923. Když byl deportován do Terezína, bylo mu sotva osmnáct let.
Na hrůzný úkol, který pro něj nacisté připravili, vzpomíná dodnes se slzami v očích. "Vzadu v kabině vozu, do kterého jsme nastoupili, jsme si všimli velkého sudu s chlorovaným vápnem. Věděli jsme okamžitě, o co jde, protože to bylo cítit. Kromě sudu na nás v náklaďáku čekaly také lopaty a krumpáče," pokračuje Laš.
Třicet šest hodin hrůzy
"Auto se rozjelo. Ani četníci, kteří nás doprovázeli, nevěděli, kam míříme. Zastavili jsme na takovém kopci a museli vystoupit. Začínali jsme vnímat smrad spáleniště," vzpomíná Viktor Laš, který přežil pobyt hned v několika koncentračních táborech, včetně toho v Osvětimi.
"Šli jsme asi deset minut, nevím. Najednou se před námi v údolí objevila hořící vesnice. Mysleli jsme, že tady někde vybuchl důl, a to už jsem začínal mít strach," vzpomíná Laš na hodiny hrůzy strávené v bývalých Lidicích.
"Viděli jsme pole mrtvol. Přišel za námi velitel terezínského ghetta a řekl nám, že tady budeme kopat hrob. Narýsoval krumpáčem jeho obvod zhruba deset krát patnáct metrů. Mohlo být asi devět hodin ráno. Řekl nám, že do noci bude hrob vykopaný a asi čtyři metry hluboký. Samozřejmě jsme to nestihli," pokračuje Laš.
"Druhý den ráno byl hrob hluboký možná tři a půl metru. To jim stačilo. Pak nás donutili všechny mrtvé vysvléct, prošacovat a vše odevzdat. Museli jim předtím říct, že někam pojedou. Všichni u sebe měli něco k jídlu. Velitel velkoryse prohlásil, že si ho můžeme vzít. Samozřejmě jsme za takových okolností nedokázali pozřít ani sousto," říká Laš.
Pak museli dávat mrtvé do vykopaného hrobu.
Tisíce svědectví v budově univerzity
Databáze s jeho i tisícovkami dalších svědectví je lidem přístupná v budově Karlovy univerzity na Malostranském náměstí. Centrum vizuální historie Malach, společné pracoviště Ústavu formální a aplikované lingvistiky a knihovny Matematickofyzikální fakulty Univerzity Karlovy tu poskytuje studentům i veřejnosti přístup do archivu Institutu USC Shoah Foundation pro vizuální historii.
S budováním knihovny začal Steven Spielberg v roce 1994 po dokončení filmu Schindlerův seznam. Tvůrci ji chtějí stále rozšiřovat.
