"Ano, to je pravda," potvrzuje informaci čtyřiačtyřicetiletý rodák z Jihlavy, který byl se znojemským hokejem neodmyslitelně spjatý celých dvanáct let! Dva roky v něm působil jako obránce, přičemž na jaře roku 1999 pomohl Orlům postoupit do extraligy. Následujících deset let se pak pohyboval ve vedení klubu a zažil s ním jeho nejlepší roky.
Popravdě řečeno, váš odchod působí na první pohled poněkud zvláštně. Proč by někdo dobrovolně opouštěl fungující klub?
Když se na jaře prodala extraligová licence do Brna, dělali jsme všechno pro to, abychom hokej ve Znojmě udrželi. Bylo to hrozně hektické období, ale povedlo se. Jenomže to stálo strašně moc sil.
Chcete říct, že se cítíte unavený?
Ano. Je fakt, že jsem zpočátku dělal všechno sám. Šest měsíců jsem jel na doraz. A to vám pak síly rychle ubývají.
Jak dlouho jste nad odchodem uvažoval?
Asi tři týdny. Připadám si jako najatý krizový manažer, který dal všechno dohromady a teď to předává dál.
Přemlouvali vás zbývající dva jednatelé, abyste od svého rozhodnutí ustoupil?
Ano, chtěli, abych zůstal. Ale pro mě byl odchod lepším řešením. Jednoduše jsem to tak cítil.
Krom jiného jste měl na starosti také tvorbu nového kádru, což ostatně nedávno přiznal i sportovní manažer klubu Radek Haman. Proč jste ho víc nezapojil do budování týmu?
Radek trénoval dvoufázově a příprava mu nedovolovala vykonávat funkci sportovního manažera naplno. Přiznávám, že jsem ze začátku nebyl zastáncem toho, aby šlo o hrajícího manažera. Nicméně nakonec jsme se domluvili a já se ho snažil příliš nezatěžovat. Pouze jsem s ním probíral věci, jako jestli ten určitý hráč bude vhodný do kabiny a tak...
Teď je sice kádr sestavený, nicméně může nastat situace, kdy ho bude potřeba doplnit...
A to Radek určitě zvládne. Má teď trochu víc času a už se taky v roli sportovního manažera lépe orientuje. Třeba příchod Míry Baruse už řešil jenom on ve spolupráci s Pavlem Oherou. Ten mu bude v tomhle směru pomáhat.
A váš nástupce Jaroslav Šufajzl bude mít také pomocníky?
Jistě. V jeho kompetenci bude obchod a marketing. A v tom mu bude pomáhat paní Špačková. V současné době má klub dostatek lidí, kteří jsou schopni si mezi sebe práci rovnoměrně rozdělit.
Na chvilku se ještě pojďme vrátit k vašemu tvrzení, že jste odešel na vlastní žádost. Proč tedy potom jednatel společníků klubu Stanislav Hahn mluvil o tom, že už Orli změnu na postu manažera potřebovali?
Po pravdě řečeno, taky jsem byl překvapený. S návrhem, že odejdu, jsem totiž opravdu přišel já. Asi jsme se ve stejnou dobu sešli na stejném místě se stejným názorem (směje se).
Neříkejte, že se vám nebude po hokeji stýskat...
Já jsem už takový typ, nějak se v tom nevrtám. Když jsem jako hráč sundal po posledním zápase brusle, zavřel jsem pytel a nostalgie na mě padla až za nějakých deset let (směje se). Prostě to beru jako fakt, vnitřně jsem se s tím vyrovnal.
Nad kariérou trenéra jste neuvažoval?
Před pár roky jsem trénoval ve Znojmě juniorku a právě to bylo to období nostalgie. Uvědomil jsem si, jak bylo nádherný, když jsem ještě mohl hrát. Ale abych odpověděl na vaši otázku: ne, zatím jsem o tom nepřemýšlel.
Co tedy budete v nejbližší době dělat? Odpočívat?
Budu odpočívat ve své firmě na výrobu dresů (směje se).
S jakými pocity znojemský klub opouštíte?
Teprve teď si zpětně uvědomuju, co jsme tady za těch x let s Jardou Vlasákem (bývalý majitel Orlů – pozn. red.) dokázali. Vždyť znojemský hokej byl za deset let sedmkrát v play off extraligy. A teď během chvilky se nám zase povedlo postavit úplně nové mužstvo, které funguje dobře i v první lize. Prostě neodcházím ve špatném. Dá se říct, že jsem tady zažil jenom dobu, kdy se nám dařilo.
A budete se dál chodit dívat na zápasy Orlů?
Určitě. Ve Znojmě bydlím a na znojemský hokej jsem v žádném případě nezanevřel. Naopak moc mu fandím. Přeju mu, aby byl co nejlepší, aby si ho tady lidi znovu pořádně užili. Rozhodně nemám problém jít ve Znojmě na hokej.
